Zvířata jako učitelé a léčitelé

“Děti potýkající se s obtížným traumatem nebo životu nebezpečnou nemocí se často stahují ze světa a hledají pro sebe bezpečné, léčivé místo. Někdy může být právě zvíře pouhou svojí přítomností zdrojem bezpeční a pomoci pro dítě přemožené zoufalstvím. Možná to je proto, že zvířata nám naslouchají bez posuzování či rad a v daném okamžiku nám dávají najevo přijetí a bezpodmínečnou lásku. Robin Kovaryová, která pracuje v programu terapie se zvířaty, se se mnou podělila o následující příběh:

Šiva byla neskutečně milou, hodnou a slušně vychovanou fenou bulmastifa. Pracovaly jsme spolu mnoho let. Nikdy nezapomenu především na návštěvu, která se týkala jedné výjimečné malé holčičky. Šiva a já jsme spolu dobrovolně pracovaly již několik měsíců na dětském oddělení velké nemocnice v New Yorku. Každý měsíc jsem se Šivou šla do nemocnice na návštěvu v naději, že malým pacientům dáme alespoň na chvíli zapomenout na strach, starosti a bolest. Děti, které na oddělení docházely ambulantně, se mohly se Šivou procházet po chodbách nemocnice. Lékaři a sestry, které potkávaly, se na ně usmívali, a to se dětem samozřejmě líbilo. Jiné děti hladiny Šivinu žíhanou srst, mazlily se s jejíma ušima, nebo se s ní nechávaly fotografovat.
Byla tam však jedna holčička, která nikdy nepromluvila, nezapojila se do hra a během našich návštěv se jen smutně mračila a nikdy se neusmála. Bylo jí zhruba šest let, byla velmi hubená a na hlavičce jí v důsledku rozsáhlé chemoterapeutické léčby nezbyly žádné vlásky. Dozvěděla jsem se, že se nachází v pokročilém stadiu rakoviny a že je jak fyzicky, tak emocionálně vyčerpaná. Personál mi řekl, že téměř s nikým nemluví, dokonce ani se zdravotními sestrami, a to navzdory jejich usilovné snaze dostat ji z této deprese.
Kolem čtvrtého měsíce od začátku našich terapeutických návštěv Šivě samotné diagnostikovali rakovinu a musela se podrobit rozsáhlé operaci, Nemohla děti navštěvovat déle než měsíc. Když se plně zotavila, obnovily jsme naše návštěvy v nemocnici. Děti chtěly vědět, proč minulá měsíc nepřišla. Vysvětlila jsem jim, že Šiva má rakovinu, že byla na operaci a že potřebuje čas, aby se mohla uzdravit, než je znovu přijde navštívit. Zatímco jsem jim to povídala, najednou se tam objevila ta malá holčička bez vlasů na hlavě! Vůbec poprvé za celé ty měsíce nás zaplavovala otázkami: Ztratí Šiva taky chlupy? Umře?
Personál oddělení byl ohromen. Víc než tucet hospitalizovaných dětí v pokoji jako by najednou ožil. Plny zvědavosti se zajímaly o psa, který měl stejnou nemoc jako ony. Později mi jedna ošetřovatelka řekla, jak jim moje návštěva s Šivou nesmírně pomohla proniknout k té zdánlivě nepřístupné holčičce. Za necelý rok nato Šiva zemřela na protržený tumor v srdeční oblasti. Kromě Šivy měla moje fena ještě jedno jméno, které dostala jako štěně – “Anděl strážný”. Myslím, že si je zasloužila.

Vztahy mezi dětmi a zvířaty mohou být natolik terapeutické, že existují programy určené výhradně k tomu, aby se v nich děti v nesnázích setkávaly se zvířaty. Jedním z předních národních programů tohoto druhu jsou Zelené komíny (Green Chimneys), terapeutické středisko nacházející se na více než 100 akrech zvlněné zemědělské krajiny v severní části státu New York. V kteroukoli dobu tam najdete kolem stovky městských dětí, které se o areál dělí s více než 150 zvířaty, včetně domácích mazlíčků, hospodářských zvířat a divokých zvířat. “Mnoho dětí, které k Zeleným komínům přicházejí, za sebou má historii zanedbávání nebo zneužívání, ” vysvětluje Dr. Samuel Ross, Jr. z léčebného programu Zelených komínů. “mnohé se také špatně učí a nikdy ve škole nepoznaly, co je to úspěch. Těžko se jim žije doma, ve škole i ve společnosti, Stále prohrávají, protože nejsou schopny uspět ve věcech, podle kterých jsou děti posuzovány. V zelených komínech brzy pochopí, že nikdy neexistovalo zvíře, jež by se jich ptalo na vysvědčení.”

Z knihy Zvířata jako učitelé a léčitelé, autorka Susan Chernaková McElroyová

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *