Zuby si musejí čistit i psi

Jistě si mnozí z vás pamatují na seriál O zvířatech a lidech, který nedávno reprízovala Česká televize. Děj se odehrával na veterinární klinice a jednotlivé epizody více či méně zdařile přibližovaly život veterinárních lékařů. Co na to MVDr. Zbyněk Lonský?

Díval jste se na seriál O zvířatech a lidech?
Abych se přiznal, moc jsem to nesledoval. A vy jste viděla seriál Redakce?

Ne. Divákům byl nabídnut poněkud zkreslený pohled na profesi, která by měla být službou, a ne hledáním kompromitujících odpadků v popelnicích. Ale pojďme k vaší profesi – co by se zvěrolékaři stát nemělo?
Tak toho je skutečně hodně! To, co tak krásně lidsky popisuje James Herriot, se pochopitelně stává i u nás.

Tudíž obrazně řečeno také v Počátecké ulici v Krči? S čím se nejčastěji setkáváte ve své ordinaci?
Pominu-li z lékařského hlediska rutinu, čímž mám na mysli nejrůznější očkování, preventivní prohlídky, odčervování a podobně, tak je to celá škála interních onemocnění počínaje velmi častými kožními onemocněními, přes záněty zvukovodu až po onemocnění oběhového aparátu či ledvin. Letošní naprosto netypická zima (rozhovor se uskutečnil 22. ledna) se podepisuje i na psech. Do ordinace přicházejí pacienti s virovými onemocněními, ať už jde o virózy střevní nebo onemocnění dolních a horních cest dýchacích, která jsou jinak typická pro jarní a podzimní období.

Takže pes dostane rýmu nebo kašel jako my lidé?
Je to tak. Psi v dnešní době sdílejí s lidmi i jejich životní styl, takže není možné, aby netrpěli chorobami obdobnými jako jejich majitelé.

Mám-li rýmu, je reálné nebezpečí, že ji můj pes dostane také?
To je otázka, na kterou odpovídám poměrně často. Běžná virová onemocnění nejsou mezi lidmi a psy přenosná. Trochu jinak to může být u bakteriálních onemocnění. Na druhou stranu samozřejmě nemohu doporučit, abyste se mazlila se svým jezevčíkem, když máte rýmu jako trám.
Zdánlivě společné virózy jsou výsledkem shody okolností. Když totiž nemrzne, tak viry, které jsou jinak na chlad choulostivé, zkrátka řádí na všem živém. Jedny napadají lidí, jiné psy, ale nemocní jsou všichni najednou.

Léčíte pacienty téměř dvacet let, to už je dostatečně dlouhá doba na určitou statistiku. Změnila se u psů skladba nemocí za tu dobu?
Jednoznačně. Například onemocnění jako psinka nebo parvoviróza byly před dvaceti lety nemoci s fatálním koncem. Dnes je už prevence a osvěta mezi majiteli tak daleko, že většina psů je proti těmto onemocněním očkována, má dostatek protilátek a těmito chorobami s největší pravděpodobností zkrátka vůbec neonemocní.
Zároveň bych rád připomněl, že veterinární medicína malých zvířat udělala obrovský skok kupředu. Je skoro až k nevíře – jaké jsou dnes možnosti diagnostiky, výzkumu, možnosti léčby. To se s dobou před dvaceti lety nedá vůbec srovnávat! Dvacet let vývoje znalostí v léčbě malých zvířat u nás je srovnatelných snad se sto lety v humánním lékařství. To je pokrok skutečně nevídaný.

Lékaři žehrají na nezdravý způsob života, na špatné stravovací návyky lidí, nedostatek pohybu. Jak je to u psů?
To je další věc, která zaznamenala obrovský krok kupředu: výživa psů. Je-li pes krmený skutečně kvalitními granulemi, a to odmalička, dožívá se nesrovnatelně vyššího věku a v relativně dobré kondici. Včera jsem zrovna operoval dva sedmnáctileté psy. Před dvaceti lety by takový pes byl raritou .
No a se zvyšujícím se věkem pacientů pochopitelně také vyvstává potřeba větší péče o tyto geriatrické pacienty. V tomto oboru postoupilo veterinární lékařství rovněž daleko.

S jakými neduhy k vám přicházejí staří psi?
Srdce, klouby,oči, zuby. Vidíte, zase to vlastně kopíruje onemocnění páníčků ve vyšším věku.

Zuby asi můžete jenom trhat, nebo se psí zuby také léčí?
Jistě. Ale se zuby nemají potíže jenom staří psi. Tvorba zubního kamene, usazování plaku, to je problém už i mladých psů, hlavně toy a malých plemen. Je zajímavé, že u velkých a obřích plemen se plak a zubní kámen nevyskytuje v takové míře nebo jenom na některých zubech. Zuby se samozřejmě léčí. Při hře s tvrdými předměty či aportování dochází často například k frakturám zubů a zde je na místě léčba a plombování dnes i bílými světlemtuhnoucími kompozity. Zubní kaz se u psů vyskytuje také, ale v mnohem menší míře než u lidí.

Proč to tak je?
To je polyfaktoriální záležitost související s dědičností, s imunitním systém, s krmivem, které pes dostává. Faktorů, které na to mají vliv, je skutečně hodně. Veterinární stomatologií se zabývám patnáct let. Když jsem v praxi začínal, byla veterinární stomatologie tak trochu opomíjená. Choval jsem tehdy německé dogy a jorkšírské teriéry, vystavoval jsem je, a s problematickým chrupem jsem se u svých psů setkával. Rozhodl jsem se tedy zaměřit se na stomatologii i profesně. Horší to pak bylo se získáváním dalších informací. Spolupracoval jsem například s humánními stomatology, protože mnoho postupů ve veterinární i humánní stomatologii je totožná, jiné jsou však diametrálně odlišné. Naštěstí existuje Evropská škola pro doškolování veterinárních lékařů, která pořádá kurzy pro nejrůznější obory veterinárního lékařství. Mají propracovaný velice důmyslný systém školení (několikaletých) s lektory, kteří jsou skutečně nejlepší z nejlepších. Například na stomatologii jsme měli za lektory humánní stomatology, kteří posléze vystudovali ještě veterinární stomatologii… takže odborníci skutečně jedineční.

Čím vším může být ohroženo správné postavení zubů z hlediska budoucí výstavní kariéry psa?
Kromě dědičnosti je to jednoznačně období výměny mléčného chrupu za trvalý. To je období, které může chovatel významně ovlivnit. U trpasličích plemen je velkým problémem to, že první zuby zůstávají v dásni a druhé se prořezávají současně. Například pokud v půl roce věku psa, není výměna špičáků dokončena, měl by tuto situaci majitel konzultovat se svým veterinárním lékařem. V tomto období by se měl majitel o chrup svého psa skutečně podrobně zajímat.
Pokud by šlo o psa, kterého bude chtít majitel vystavovat, mohou některá opomenutí v průběhu výměny chrupu způsobit vady skusu, či postavení zubů, která jsou rozhodčími přísně posuzována, i když nejsou ovlivněna dědičností.
Těmto problémům se u nás v ordinaci snažíme předcházet tím, že při očkování proti vzteklině obvykle ve věku 6 měsíců zároveň kontrolujeme stav výměny zubů. Možná to někomu připomíná preventivní zubní prohlídky školních dětiček, které se dneska už bohužel neprovádějí, ale jinak to nejde.
Majitelé většinou přicházejí za lékařem, až když má pes zuby obalené zubním kamenem a páchne mu z tlamy…
Bohužel to tak je. Odstranění zubního kamene se přitom musí provádět v celkové anestezii, to zkrátka jinak nejde. V některých případech raději majitelé stav chrupu raději zanedbávají právě z obav z anestezie. V dnešní době používané krátkodobé anestezie jsou velmi šetrné a bezpečné.
Pomohlo by čištění zubů?
Samozřejmě! To jednoznačně vidím u svých pacientů. Psi majitelů, které se mi před deseti patnácti lety podařilo přesvědčit, aby psům denně čistili zuby, a které jsme to naučili, protože na to musíte štěně naučit odmalička, mají v porovnání se svými vrstevníky stav chrupu významně lepší. Pochopitelně se vyskytnou psi, kteří mají vrozenou dispozici ke zvýšeně tvorbě plaku a zubního kamene, takže i přes veškeré čištění mají problémy. Ale obecně lze napsat: čištění zubů – účinná prevence. To bych napsal červeně.

Takže nakoupit fluorku a čistit a čistit…
Žádnou fluorku! Dnes jsou na trhu psí zubní pasty, které může pes spolknout, na rozdíl od past určených lidem, které jsou sycené fluorem a dalšími přísadami, jež nejsou pro trávicí trakt psa vhodné.
Zároveň můžeme psovi koupit speciální pamlsky, které svojí konzistencí a tvarem pomáhají odstraňovat zubní plak. Zásadně jsou však nevhodné kosti, o kterých si majitelé myslí, že proto, že jsou tvrdé, pomáhají odlupovat případný zubní kámen. Stejně tak považuji za diskutabilní různé uzly z buvolí kůže. Ty mohou způsobit velké trávicí problémy, pokud je pes hltavý až zadušení a podobně. Na druhou stranu velice dobře fungují pamlsky, které vypadají, jako by byly z buvolí kůže, ale jsou vyráběné ze speciální rýžové hmoty, kterou když pes nakusuje, tak si tím zároveň čistí mezizubní prostory a plak z povrchu zubů.

Snažíte si psí zub za každou cenu zachránit?
To po mně majitelé často chtějí. Úporně se brání tomu, abych psovi zub – případně zuby – vytrhl. Ale věřte mi, zkažený zub se zánětem dásně si nic jiného nezaslouží. Zánětlivé ložisko v tlamě je totiž mnohem větší riziko pro celkový zdravotní stav psa než vytržený zub. Infekce dásní se mohou přenášet na vnitřní orgány, a to pak opravdu není legrace.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *