Vodítko 12/2004

Vážení přátelé,

 

v tomto roce už zbývá velmi málo času na to, abychom se sešli, ale na stránkách Vodítka se nám to může podařit. Už jsou to čtyři roky, kdy několik lidí založilo občanské sdružení Podané ruce, aby se tak snadněji mohli dostat k handicapovaným lidem do ústavů a poskytli jim trošku psí nezištné lásky.

A byli to právě naši hafani, kteří nás vlastně dali dohromady a v mnoha případech tak vzniklo přátelství hlubší a doufám i trvalé.

Píšu a při tom se dívám na naši zvířecí smečku, která čítá tři holky a kluka plemene shih-tzu, dále paní Jenny, to je fenka plemene labradorský retrievr, kocoura Filipa a nový letošní přírůstek do rodiny, perskou kočku Kleopatru.

Čím mě asi ti naši ,, drobečci,, obohacují? Proč je máme tak rádi? Vždyťˇzabírají místo, obsadí každý večer sedačku i křesla, pracující člověk nemá kam složit unavené tělo. Někdy jsou i dříve v ložnici, o to je těžší jim vysvětlit, že jdeme spát, ale bez nich.

Návštěvy veterináře jsou také veselá záležitost, v případě, že pejsky nic nebolí. To potom ta úsměvná chvilka nastává při placení. A každý měsíc je veselo i při nákupu a následném placení nezbytných laskomin pro naše miláčky.

Nesmím jim ubírat ani zásluhy na udržování našeho zdraví a kondice. Každé ráno nás donutí k pohybu za každého počasí, po poledni to zvládá syn a můj čas společných procházek za mrazu i deště nastává opět večer, kdy mám příležitost složit zkoušku odvahy i ,,železné lady,,.

No nejsou úžasní ?!

Nedovolím si pochybovat, zajisté jsou!

Nejmladší ze šicek , Peggi, se připravuje na canisterapeutické zkoušky, aby mohla svojí veselou náladou nakazit smutné lidičky, aby její velké malé srdíčko tlouklo i pro osamělé duše. Zvyká si. Navštěvuje už se mnou dospělé dámy i pány, kteří pobývají v Denním stacionáři pro psychicky nemocné ve Frýdku-Místku. Klienti tohoto zařízení ji mají opravdu rádi, hladí ji , hovoří na ni. Ale fenka se bude muset ještě učit trpělivosti, aby mohla dělat radost nemocným.

Šicák Kamil a jeho paní Kimi už dělali společníky obyvatelům domova důchodců, navštěvovali děti z dětského domova, snažili se pobavit i klienty ústavu sociální péče. Jsou skvělí, ale nechám je už užívat si důchodu, mají rádi klid a procházky. Dobré nálady rozdali na kila. Vlastně rozdávají stále u nás doma.

Jenny, krásná plavá labradorka s obrácenou srstí na šíji. Jako pankáč. Ta má lásku k lidem v očích, vyjadřuje ji mimikou, umí se smát i být smutná. Vždy podle toho, co lidské rozpoložení zrovna potřebuje.

Navštěvuje malé i velké, dovede se vcítit, položit hlavu na klín a čekat na pohlazení. Neúnavně aportovat míčky lidem, kteří ani neumí vyslovit její jméno.

Všichni máme doma své zvířecí přátele, važme si jejich náklonnosti , přátelství a oddanosti.

 

A vítejte nad stránkami Vodítka

Helena Fejkusová

  • Zápis ze schůze představenstva (výběr)

 

Schůze představenstva 30. listopadu 2004 v 16:00 h ve Frýdku-Místku

 

Schůzi vedla H. Fejkusová.

Byly projednány následující body:

 

  1. Canisterapeutické zkoušky (CZ)
  2. a) Zkušební řád, který používáme při CZ musí být dle nových právních předpisů schválen komisí společnosti ochránců zvířat. Tento zkušební komise upravila tak, aby byl schválen a bude jim zaslán. (HF)
  3. b) V roce 2005 budou stanoveny dva pevné termíny CZ a několik dle potřeby. První zkoušky se budou konat nejdříve v březnu a poslední v září, kdy se bude konat canisterapeutický víkend jako vyvrcholení sezóny.
  4. c) Dobešová a D. Lvová budou i nadále pracovat ve zkušební komisi. H. Horáková je v současné době na mateřské dovolené, ale do půl roku se očekává její návrat k práci v komisi. Z. Rajnochová se zkouškám nevěnuje, nebyla na žádných zkouškách a už nebude v komisi pracovat. Místo ní je nutné najít náhradu, a to 1 až 2 stálé a pevné členy. Pro tuto činnost mj. bude osloven D. Fordey. Na valné hromadě v březnu bude zvolena nová zkušební komise.
  5. d) Na valné hromadě v březnu 2005 bude navrženo, aby aktivní členové zkušební komise měli CZ pro své canisterapeutické psy zdarma. Podmínkou by mělo být, že člen zkušební komise nesmí zkoušet svého vlastního psa.
  6. e) Dne 21. 11. 04 proběhly CZ pouze pod vedením jedné rozhodčí (K. Dobešové). Ostatní členky se dostavit nemohly. Jelikož však je nutné, aby zkoušející byly vždy dva a osvědčení o úspěšném absolvování CZ musí také podepsat dva rozhodčí, byla jednorázově pověřena touto funkcí Ing. Hana Blatoňová (má velké zkušenosti s posuzováním psů).

 

  1. Odborné přednášky
  2. Ondračková se zavazuje dělat pravidelně přednášky pro osobní asistenty se zdravotní tématikou. Téma bude vždy dopředu konzultovat s HF.

 

  1. Zooseminář v Českých Budějovicích
  2. a) HF se v listopadu 2004 aktivně zúčastnila zoosemináře, který pořádala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.
  3. b) V rámci této akce se také konala valná hromada CTA, které jsme členem. Poznámky a postřehy budou otištěny v nejbližším Vodítku.

 

  1. Projekt Psí útulek

V rámci spolupráce sdružení Psí útulek se HF zúčastňuje společných schůzí. Psí útulek bude pravděpodobně vybudován v areálu bývalých kasáren. V současné době tento projekt získal finanční prostředky (v rámci Občanské volby). Ty budou použity na rozjezd tohoto projektu.

 

  1. Informativní schůzky pro canisterapeuty
  2. a) Byla navržena možnost pro členy pravidelně se scházet za účelem bližšího seznámení se navzájem a předávání si zkušeností. Schůzky by se konaly vždy jednou za měsíc v komerčním zařízení s možností občerstvení.
  3. b) Byl navržen termín zahájení pravidelných schůzek od února 2005, a to vždy první sobotu v měsíci odpoledne.

 

 

Zapsala: Monika Křístková

Zkrátila: Pavlína Mikullová

 

 

 

 

  • Canisterapie

Metody aktivit se psy

 

Toto téma bylo hlavním bodem jednání valné hromady Canisterapeutické Asociace.

 

Aktivity se psem (dále jen AP) jsou odborné metody, jejichž posláním je zlepšit kvalitu života osob znevýhodněných po stránce fyzické, psychické i sociální a směřují k tomu, aby lidé v nepříznivé sociální nebo zdravotní situaci, zůstali součástí přirozeného místního společenství, mohli žít běžným způsobem a využívali svých vlastních možností.

Cíle AP:

  • – přispět k rozvoji potřebných dovedností a znalostí pro běžný život
  • – přispět ke zlepšení zdravotního (tj. psychického, fyzického i sociálního) stavu klienta
  • – usnadnit začlenění znevýhodněných osob do společnosti
  • – výchovně působit v oblasti prevence sociálně patologických jevů
  • – umožnit smysluplné využití volného času

 

Zájemce o službu je před uzavřením dohody seznámen se všemi podmínkami pro poskytování služby a je poučen o všech povinnostech.

Cíle, které by měla služba AP naplňovat stanovuje klient. Příslušný pracovník poskytovatele AP pak dohodne jaká bude konkrétní forma, průběh, podmínky a rozsah poskytovaných služeb. Osobní cíle vycházejí z možností a schopností zájemce o službu. Způsob dosažení těchto cílů ovlivňují omezení vyplývající z jeho zdravotního stavu.

Služby AP jsou klientovi poskytovány na základě uzavřené dohody o poskytování služby. Dohoda je uzavřena podle potřeb klienta a dle charakteru služby ústně nebo písemně (písemně je uzavírána vždy, když o to zájemce projeví zájem). Dohoda obsahuje jaké osobní cíle bude služba naplňovat, a jaká bude konkrétní forma, průběh, podmínky a rozsah poskytovaných služeb. Dále vymezuje ujednání o případné zkušební době, postupy při nedodržování dohodnutých podmínek poskytování služby a způsob a podmínky pro ukončení služby.

Sociální služby tedy i aktivity se psem musí být individuálně přizpůsobeny potřebám jednotlivých klientů. Klienti musí mít možnost ovlivňovat průběh AP a měnit osobní cíle, kterých chtějí dosáhnout. Postup, na kterém se poskytovatel AP s klientem dohodne, musí byt zachycen v dokumentaci.

V případě využívání pracovníků, kteří nejsou s poskytovatelem v pracovněprávním vztahu, má poskytovatel AP vnitřní pravidla pro uzavírání dohod o provedení práce. (popř. dobrovolnické smlouvy, stážisté, praktikanti,…), zajištění pracovních podmínek, zejména pojištění, stanovení zodpovědnosti, závazku mlčenlivosti, atd. Vnitřní pravidla stanovují osobnostní a morální požadavky na tyto pracovníky. Poskytovatel AP zajišťuje profesní rozvoj pracovních týmů a jednotlivých pracovníků, umožňuje jim zapojit se do rozvoje a zkvalitňování poskytovaných služeb. Vzdělávání pracovníků se odvíjí zejména od zjištěných potřeb uživatelů služeb a trendů ve službách AP. Pro pracovníky, kteří se věnují přímé práci s uživateli, zajišťuje poskytovatel AP podporu nezávislého kvalifikovaného odborníka za účelem řešení problémů vznikajících při výkonu zaměstnání – supervize.

Poskytovatel AP používá pouze vhodné zvíře, tím zajišťuje bezpečnost jak psa tak i klientů. Dbá, aby nebyly porušovány obecné zásady v souladu se zněním zákona o ochraně zvířat proti týrání a zákona o veterinární péči. Pracovník, který se věnuje přímé práci se psem, získal základní vědomosti o etologii a psychologii, výchově a výcviku psa. Poskytovatel smí používat mladého psa, který nemá složené zkoušky k výkonu AP, pouze za účelem výchovy a výcviku k této práci (zvíře je mladší než 1 rok). Použití takového psa je dovoleno pouze pod dozorem zkušeného psovoda, který úspěšně absolvoval zkoušky nejméně se dvěma různými psy. Při terapii je dovoleno mít pouze jednoho takového psa. Poskytovatel AP zajišťuje vhodné podmínky pro práci i přepravu zvířat tak, aby nebyly porušovány pravidla dle zákona o ochraně zvířat proti týrání. Přizpůsobuje délku a způsob zatížení psa dle jeho individuální kondici a schopností. Je povinen sledovat zdravotní stav a schopnosti psa pro práci. V případě zjištění jakýchkoliv změn nebo projevů chování (háráni feny, únava psa, odmítání spolupráce, nervozita,…), které mohou nepříznivě ovlivnit průběh terapie, je poskytovatel povinen takovéto zvíře z terapie okamžitě vyřadit (dočasně či trvale). Poskytovatel informuje uživatele o vhodném chování ke zvířeti. Uzavírá s klientem dohodu. V případě porušení této dohody je poskytovatel oprávněn ukončit poskytování služby. Pokud klient není schopen posoudit či chápat plně tyto informace, poskytovatel sám nebo společně s odborníky či rodinou klienta posoudí vhodnost AP. V případě ohrožení zvířete ze strany klienta je poskytovatel vždy oprávněn ukončit poskytování služby. Pes používaný v AP musí být pod stálým veterinárním dohledem, je pravidelně očkován, srst zvířete je preventivně chráněna před napadením parazity (je ošetřována přípravkem dle doporučení veterinárního lékaře), nejméně 4x ročně je proveden kontrolní rozbor stolice. Poskytovatel může místo rozboru stolice použít odčervení, přičemž nejméně dva rozbory stolice musí zachovat. Zvíře je v dobré fyzické i psychické kondici, jeho srst je čistá, bez parazitů a upravená. Zvíře je chováno v souladu se zákonem o veterinární péči. Poskytovatel je povinen seznámit veterinárního lékaře s využitím psa pro AP. Poskytovatel je povinen na požádání předložit písemné veterinární potvrzení o zdravotním stavu zvířete a potvrzení o provedení výše jmenované veterinární péče. Pokud poskytovatel AP není majitelem zvířete, které používá pro AP, je mezi majitelem a poskytovatelem sepsána smlouva o výpůjčce psa. Poskytovatel (pracovník, který se věnuje přímé práci se psem), je proškolen, jak postupovat při zranění zvířete nebo při zranění uživatele zvířetem. Má sjednané pojištění proti škodám způsobeným zvířetem v průběhu poskytování AP. Nese veškerou zodpovědnost za dodržování výše uvedených pravidel.

Denní doba, kdy jsou služby poskytovány, musí odpovídat možnostem osob, které je využívají. Poskytovatel AP dbá na to, aby se kvalita poskytovaných služeb zvyšovala. Do hodnocení kvality služeb zapojuje klienty i pracovníky. Kontroluje a hodnotí, zda je poskytování služeb v souladu s veřejným závazkem a zda naplňuje osobní cíle uživatelů (popř. vyvozuje potřebná opatření). Poskytovatel proto musí mít systémy průběžného hodnocení.

Poskytovatel AP zpřístupňuje veřejnosti informace o poslání, cílech, principech a cílové skupině klientů služeb a další informace, které usnadní orientaci pro zájemce o služby a jiné subjekty, čímž přispívá k dostupnosti služby.

 

 

 

  • Denní stacionář svatého Josefa pro psychicky nemocné

 

Zařízení Charity ve Frýdku-Místku. (Počet klientů 12, z toho 10 mužů a 2 ženy)

 

Diagnozy klientů:

  • Schizofrenie
  • Poruchy nálad
  • Sebevražedné sklony

 

Canisterapie je zde prováděna jako jedna z forem terapií /ergoterapie, muzikoterapie, procházky, výlety, sportovní činnost jen omezeně, četba, stolní hry/.

 

Canisterapie probíhá 1x týdně od roku 2002/

Canisterapeutický tým –canisterapeutka a fena plemene labradorský retrievr- v prvním období jsem používala ke canisterapii fenu Jenny zmíněné rasy, ale zjistila jsem, že klienti potřebují úzký kontakt se zvířetem a s labradorku nemohou vzít na klín, přitisknout ji podle momentální potřeby.

Prostředí stacionáře nevyhovovalo ani feně Jenny, stresovalo ji to tam, nebyla spokojená, bylo tam málo místa. Fena je zvyklá na střídání klidu a pohybu, takto pracuje s dětmi ve speciálních školách, děti s kombinovanými vadami na ní polohujeme, klienty mobilizujeme a motivujeme.

Zdraví psa, který je používán na canisterapeutické aktivity nesmí být ničím ohroženo, pracovat by měl s chutí a zájmem o klienta. Ne z důvodu pouhého vyplnění příkazu svého pána.

V denním stacionáři jsem začala na canisterapii používat fenu a psa plemene shih-tzu. Zpočátku jsem se obávala, jak je klienti přijmou, protože se jedná o malé dlouhosrsté plemeno, ne zrovna typické pro aktivity tohoto charakteru.

Oba psi pracovali aktivně v domově důchodců, měla jsem je vyzkoušeny i u dětí, předpokládala jsem, že to určitě zvládnou.

Skupina klientů se nikdy nesešla v plném počtu. Vždy někdo ze zdravotních či osobních důvodů chyběl. U klientů s psychickými poruchami stačí změna počasí a cítí se tak vyčerpaní, že žádnou aktivitu v tom daném dni nevyhledávají.

V zařízeních, jako je zmíněný denní stacionář, se snaží odborníci nabídnout klientům s psychickými diagnosami takový program, který je pomůže skupinovou terapií zapojit do jim přijatelných aktivit.

Snaha o vytržení ze samoty

Člověk s psychickým onemocněním většinou samotou trpí, okolí ho přestává chápat, jeho nejbližší se zpočátku snaží ho uchránit před světem, ale i oni se časem psychicky unaví a protože si tento fakt plně uvědomují, snaží se mu zajistit servis v běžných záležitostech / zajištění základních potřeb- jídlo, ošacení, vyřizování úředních záležitostí/, ale na psychickou podporu nemocného už jim síly nestačí.

Pravidla aktivit se psy v denním stacionáři pro psychicky nemocné

O canisterapii projevilo zájem vedení stacionáře. Před samotnou terapií jsem se sešla na pracovní schůzce s vedoucí stacionáře /profese zdravotní sestra/ a s psychiatrem, který je dispenzárním lékařem centra.

 

Vedení denního stacionáře požadovalo tyto všeobecné informace:

  • informace o poskytovatelské organizaci / občanské sdružení Podané ruce /
  • zdravotní způsobilost zvířete
  • odbornost psovoda
  • testy pro canis. týmy / předala jsem kopii osvědčení o absolvování canisterapeutických zkoušek /
  • zachování mlčenlivosti o zjištěných skutečnostech /skladba a diagnosy klientů, informace o centru

 

Požadavky poskytovatelské organizace / tlumočené mojí osobou/

  • počet klientů ve skupině a jejich diagnosy
  • místnost, kde bude terapie probíhat
  • personální zajištění při terapii
  • četnost a pravidelnost
  • možnost supervize event. člověk-spojka mezi klienty a canisterapeutem

 

Společný výstup z úvodní schůzky:

stanovení cílů u jednotlivých klientů dle jejich individuálních potřeb / i vzhledem k diagnose/

stanovení terapeutického postupu

 

Obavy vedení stacionáře:

jak může pes /psi/ pomoci člověku s psychickým onemocněním navázat kontakt s ostatními, jak ho může přimět k aktivitě, např. v době jeho psychického útlumu.

 

Obavy canisterapeuta:

  • jak komunikovat s dospělými lidmi s psychickými problémy, např. se schizofrenií
  • jak čelit možné agresivitě ze strany klienta
  • jak přijmou psa jako náhražku citové vazby k člověku
  • jak je bude vnímat pes, který je zvyklý pracovat s dětmi s kombinovanými vadami

 

Průběh canisterapie:

  • přivítání se všemi / s každým podáním ruky/
  • pes se vítá s každým, kdo si ho chce pohladit
  • komunikace s klienty- prožitky z proběhlého týdne a víkendu
  • vlastní canisterapie
  • připraven program na každou návštěvu canisterapeutického týmu /program si připravuji sama/
  • programové bloky /navazují na předešlé návštěvy canisterapeutického týmu/

 

příklady programových bloků

 

zvíře- spojnice mezi lidmi

forma- vyprávění jednoduchého příběhu seznámení se zcela cizích lidí , pejskařů, nalezení společných témat hovoru, odbourání komunikačních bariér, proč psa vlastnit a proč ne…

 

kniha s tématem přátelství člověka a zvířete

terapeut přečte stať, společně ji skupina rozebírá, jednotlivci vyjadřují svůj názor, je zcela na jejich zvážení, zda se potřebují k hovoru přidat

 

jednoduchá stolní hra se zvířecí tématikou

např.pexeso, nejen vyhledávání stejných obrázků, ale i charakteristika zvířat na obrázku a vyjádření se o sympatii a antipatii, jak na klienta vyhledané zvíře působí, jeho emoční vyjádření

 

doplňování textu či obrázků

uvolnění emocí

 

Při každém sezení je pes se skupinou v kontaktu, leží u nohou klientů, sedí na klíně, koluje od klienta ke klientovi dle jejich rozhodnutí. Vždy s ohledem na zvíře. Canisterapeut neustále sleduje pohyb psa a intenzitu kontaktu člověka a zvířete. Emoce mohou být u těchto jedinců velmi silné a zvíře by se pro příští činnost odradilo, znechutilo.

 

Výstupy z jednotlivých terapeutických programových bloků u jednoho z klientů

 

Pan Petr 27 let, schizofrenie , často hospitalizován na psychiatrii, dokončené středoškolské vzdělání, pokus o studium na vysoké škole.

Stanovení cíle:: navázání kontaktu klienta se skupinou.

Zpočátku se do aktivit se skupinou nezapojoval. Sledoval hovor, psa jsem mu dávala na klín, vždy s jeho souhlasem. Pokud ještě nebyl rozhodnut, zda chce kontakt se zvířetem, nechala jsem ho v klidu. Sledovala jsem jeho reakce případně se ho dotazovala, zda a jak se rozhodl. Nebyl schopen neustále sledovat téma rozhovoru či čteného textu, témata jsem mu opakovala či text vysvětlovala znovu. Několikrát sám upozornil, že nestačí sledovat komunikaci a obsah. Nechali jsme mu prostor se vyjádřit, projevit zájem o psa, zapojit se do aktivit skupiny. Sám sebekriticky přiznal, že by nebyl schopen se starat o zvíře samostatně. Z nejbližších jmenoval jen matku, která pomáhá jemu v samostatnosti, ale na psa v domácnosti by již nestačila.

Jeho pocity z návštěvy psů byly dobré, kontaktoval psy, krátké časové úseky a to několikrát během canisterapeutické hodiny byl schopen snášet psa na klíně a hladit ho. Povely mu nedával.

 

Příspěvek p. Heleny Fejkusové na 6. celodenním pracovním semináři ¨Pravda o zooterapii¨, který proběhl dne 16. 11. 2004 na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích na fakultě zdravotně sociální. Zaměření semináře – Kasuistiky z canisterapeutické praxe.

 

 

 

  • Moje cesta z psího útulku k dobrým lidem

 

Jsem pes, alespoň tak to lidé říkají. Narodil jsem se v zimě roku 2001, ale přesné datum si nepamatuji. Ani na maminku si nepamatuji. Byl jsem moc malé štěně. Pamatuji si jen na to, že jsem seděl na ulici, kde pobíhalo mnoho lidí, jezdily nějaké plechové krabice na kolečkách, některé i po kolejích. Měl jsem hrozitánský strach ze všech těch věcí a lidí kolem, trápil mne hlad a žízeň a třásl jsem se zimou. Nevím, jak dlouho jsem tam takhle seděl, ale připadalo mi to nekonečné a hlavně jsem si připadal…no, úplně sám. Už nikdy bych ten pocit nechtěl zažít. Jednoho dne ke mně přišli nějací pánové, uložili mě do bedýnky a odvezli v jedné z těch plechových krabic na kolečkách do nějakého domu, kde mi dali najíst a napít. V jiné místnosti, kde lidé chodili v bílých pláštích, mě postavili na stůl, prohlíželi mě, napsali mi nějaké číslo na bříško a dostal jsem píchanec. To to štíplo! Potom mě dali do kotce ve velké budově, kde byla spousta dalších pejsků a všichni štěkali a kňučeli, protože byli moc osamělí. I já jsem začal plakat a plakal jsem tak dlouho, až jsem únavou usnul. Ráno mě opět probudilo kňučení ostatních. Zanedlouho přišly lidské samičky, přinesly nám baštu a každému věnovaly krásný úsměv a pohlazení. Jedno pohlazení nám, ale nestačilo. Náš smutek se nezahojil a po chvíli jsme se cítili opět úplně opuštění. Další den po obědě přivedla jedna z těch hodných lidských samiček další lidskou samičku. Ta se procházela kolem všech kotců a prohlížela si nás. Po chvíli se zastavila u mého kotce a ukázala ne mne. Potom mě pohladila. Vůbec jsem netušil, co se mnou bude dál, ale ta paní se na mě usmívala a já jsem z ní vycítil, že je moc hodná. To se pozná, věřte mi. Zvedla mě ze země a řekla: „ Ano, tady toho pejska si vezmu domů“. Srdíčko mi začalo tlouct a ocásek radostně poskakoval, tušil jsem, že slovo „domů“ znamená přesně to, o čem jsem tak dlouho snil. Podívala se na mě a řekla: „Budeš se jmenovat Nero“. O několik dní později si mě ta paní odvezla. Jeli jsme těmi velikými krabicemi na kolejích, které jsem si pamatoval z té doby, kdy jsem přežíval na ulici. Lidé uvnitř mě hladili a usmívali se na mě. Vystoupili jsme ve Fulneku a šli do mého nového domova. Tam mě i paničku radostně přivítal Hary, byl to taky pejsek a měl už 12 let. Olíznul a očuchal mě a vedl do domu. Panička mi dala najíst a napít, a když už jsem měl plné bříško, položila mě do měkoučkého, teplého pelíšku. Hary mě stále očichával a myl. Taky mi vyprávěl o svém bratříčkovi, který onemocněl a umřel. Hary ho měl moc rád a moc se mu po něm stýskalo. Bylo mu smutno a neměl si s kým hrát. „Teď budeš můj nový kamarád ty, a já se o tebe postarám a všemu tě naučím“ řekl a podíval se na mě svýma dobráckýma očima. Zanedlouho přišel večer a bok po boku jsme usnuli. Druhého dne mě Hary provedl po celém domě, bylo tam krásně teploučko a moc se mi tam zalíbilo.

Po nějaké době mě panička s Harym začali učit canisterapii. Budu prý pomáhat lidem. A tehdy to začalo. Jezdil jsem s paničkou na cvičiště, kde jsem se spolu s ostatními pejsky učil skákat přez překážky, chodit po lávce, probíhat tunelem a dělat slalom. Ze začátku jsem z toho byl popletený, ale můj kamarád Hary s paničkou mi ukazovali jak se co dělá a tak to po pár hodinách šlo moc dobře a navíc jsme si tam užili spoustu legrace.

Když jsem měl 15 měsíců, vzala mě panička spolu s Harym do ústavu za lidmi. Těšil jsem se, až s nimi budu běhat slalom a skákat přez překážky. Když jsme tam přišli, většina těch lidí leželo na posteli, nebo sedělo na židli s velikýma kolama. Zeptal jsem se Haryho, proč k nám nejdou. Tehdy mi Hary začal vysvětlovat, že jsme v ústavu pro postižené lidi, kteří jsou nemocní a nemůžou s námi běhat. Přerušilo ho ale veselé volání: „Neronku, Hary pojďte za námi, máme pro vás piškotky! Piškotky…ty máme s Harym moc rádi. Hary mi ukázal abych šel a sám se taky vydal mezi ty hodné lidi. Pak už jen vím, že mi bylo moc krásně, když mě všichni hladili a volali mé jméno. Hned jsem si je všechny oblíbil, to byl jiný pocit, než tenkrát na ulici!

Jezdil jsem s Herym do toho ústavu celý rok a učil se na canisterapeutické zkoušky. Jednoho dne jsme odjeli společně s ostatními pejsky ukázat co umíme – složit canisterapeutické zkoušky. První den jsme si hodně hráli, a dělali spoustu zajímavých věcí. Druhý den už to ale vypuklo a všichni jsme se snažili ukázat, jak jsme připraveni na dnešní zkoušku. Úkolů bylo hodně, ale zvládli jsme to. Když jsme dodělali poslední úkol, nastoupili jsme do řady a paní, která nás zkoušela, začala jmenovat mé nové kamarády a jejich pány. Netrpělivě jsme s paničkou čekali, jestli vysloví i naše jména…a ono to přišlo: „Nero a paní Knězková“. To bylo radosti!!! Dostal jsem krásnou stuhu a panička osvědčení o složení canisterapeutických testů.

V červnu jsem se zúčastnil akce „Mosty“ v Přerově, kterou pořádala Policie ČR pro postižené lidi z celé republiky. Předváděl jsem tam canisterapii ještě s ostatními kamarády. Moc jsme se bavili a bříška jsme měli plná piškotů. V srpnu jsem se se svou paničkou zúčastnil setkání psů z třebovického útulku. Byly tam i ty hodné paní, které nám dávaly jídlo a hladily nás. Soutěžili jsme v AGILITY a při slavnostním nástupu opět zaznělo jméno Nero. Získal jsem pohár za 2. místo o cenu „Ostravské šikuly“ a diplom. Odjížděli jsme s plnou taškou psích dobrot. Doma jsem se rozdělil s Harym.

Kdysi jsem se bál o svůj život a lidé mě zachránili a jsem teď moc šťastný, že i já můžu   obveselovat nemocné lidi z ústavu a pomáhat jim tak nést jejich těžký osud. A kdo ví, možná taky jednou někoho zachráním…

Děkuji všem lidem z útulku v Třebovicích, že mne nenechali na ulici a zachránili tak můj život a mé paničce a nerozlučnému kamarádovi Harymu za to, co mě všechno naučili a jak se o mě starají.

 

 

Váš Nero s paničkou Eliškou Knězkovou.

(text upravila P. Ondračková)

 

 

Zdravím přátele pejsků,

společnost Podané ruce má nové webové stránky, na kterých se můžete dovědět spoustu zajímavých věcí o canisterapii a psech vůbec, osobní asistenci a problematice postižených lidí. Pokud máte zájem,

Shlédněte www.canisterapie.info. Máte také možnost zasílat různé příspěvky na uvedená témata – své zkušenosti, postřehy a získané informace (na e-mail Hedvika.Horakova@seznam.cz) a tím přispět ke zvyšování úrovně našich stránek. Prokažte službu svým přátelům a pejskařům a zašlete jim adresu našich webových stránek. Pokud se chtějí stát canisterapeuty jako my, jistě je tyto informace budou zajímat.

Přeji hezký den!

Hedvika Horáková, DiS.
správce webových stránek společnosti Podané ruce
člen zkušební komise a canisterapeut

 

Přejeme Vám a Vašim psím miláčkům krásné prožití vánočních svátků a v novém roce navázání přátelství a spolupráce s dalšími dobrými lidmi.

 

 

Podané ruce děkují

 

Dárcům a sponzorům díky kterým jsme mohli prožít canisterapeutický víkend v Klokočůvku u Oder,

 

Naše poděkování patří také všem, kteří přispěli na provoz projektu OSOBNÍ ASISTENCE.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *