Psí doktoři pomáhají léčit

tále se potýkáme s nedůvěrou v canisterapii ze strany vedení některých ústavů a různých zařízení. Snad zažitý konservatismus a obava: “Vždyť pes je šelma…”?

Náš svaz má sedmdesát členů a přes třicet plemen psů od čivav po chrty. Dosud se nestala žádná příhoda, kdy by pes něco zavinil. Je to jasné z hodnocení ústavů, škol, nemocnic a charitativních zařízení, která se ke mně scházejí.

Prvopočátky canisterapie bývají na mnoha místech rozpačité, dochází i k námitkám na více práce s úklidem a výhradám k canisterapii. Již po krátké době se situace mění a zásoby pamlsků pro psa přicházejí od odpůrců. Psi pomáhají po psychické stránce také personálu, jsou oblíbeni a těší se na ně klienti (děti, nemocní i senioři), stejně jako personál.

Bohužel je velice málo psovodů canisterapie. Důvody známe. Jsou to: nezájem psovodů, který je svalován na psa, že se na to nehodí, činnost vykonávaná v osobním volnu, přičemž větší část členů může vykonávat tyto výkony až po pracovní době, ale to většinou končí pracovní doba také těm, co při canisterapii zastupují ústav, nemocnici, školu apod. jako odborný dohled toho zařízení.

Veškeré výkony provádějí canisterapeutové zdarma. Věta dnešní doby:

“Co za to?” přichází z obou stran, ale pro vedení zařízení, kde začne canisterapie, zní překvapivě odpověď:

“Nic.” Pokud se takto zeptá psovod, tak se pro tuto práci nehodí. Canisterapie se musí dělat s láskou, citem a porozuměním pro klienty. Není ovšem pravda, že naše činnost není odměněna. Dostáváme totiž odměnu citovou, kdy úsměv, pohyb, radost, touha zase žít i rozzářená očka dětí tam, kde byla naprostá apatie, jsou opravdu vysokou mzdou. ZDENĚK TAUER, Polička

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *