Přátelé na celý život?

Snad každé dítě alespoň jednou v životě vysloví to velké přání „maminko, já bych chtěl psa“. Děti jsou obvykle zvířaty nadšeni, zejména při pohledu na mláďata. Velice často se dítě do zvířete zamiluje na první pohled, ideály krásy zde přitom nehrají žádnou roli. Děti nemyslí na všechny problémy, které může vlastnictví psa přinášet, pro ně má význam jen dlouhodobý vztah, přátelství, symbol věrnosti a spolehlivosti.

Každému, kdo se rozhodne obstarat dítěti psa jako kamaráda na hraní, musí být jasné, že je to zvíře závislé na celé rodině, zvíře, které celou rodinu potřebuje. V jeho očích je rodina smečkou, do které patří a v té smečce musí fungovat i skutečný vůdce.Jako kamarád a životní přítel je pes vhodný až pro děti v určitém věku. Zásadně by neměli mít psi přístup k dětem mladším tří let, nemluvě o kojencích. Přesněji řečeno, nikdy s nimi nemají být ponecháni o samotě. Malé děti mívají sklon k nepředvídanému jednání a pes zahnaný „do úzkých“ by mohl být v takovém případě dítěti nebezpečný. Malé děti mají ke psům, ale i jiným zvířatům, tendenci chovat se jako k hračce. Vždyť v pokojíčku je tolik stejných plyšáčků… Jen s těží malému dítěti vysvětlíte, že živý pejsek není hračka.
Pes je vhodný pro starší děti, i když i pak při jeho výchově a péči pomáhá celá rodina. O psa jsou schopny děti odpovědně pečovat nejdříve ve věku základní školní docházky, a to ještě v případě, že se nejedná o psa tak velkého, že by ho dítě fyzicky nezvládlo. Četné nehody s menšími dětmi rozhodně nedokazují nebezpečnost psů, i když se špatně vychovaní jedinci mohou takto projevit. Ve většině případů jde spíše o nezodpovědnost rodičů a majitelů psů, kteří nechají psa a malé dítě bez dozoru.

Nejdřív dítě, potom pes
Ať se jedná o plemena malá, střední či velká, všechna mají své charakteristické vlastnosti dané. Některá plemena bývají popisována jako mírná, lehce ovladatelná, dokonce hodící se k dětem. Jiná plemena jsou popisována jako útočná či dokonce nebezpečná. Na základě výzkumů chování psů však již dobře víme, že povaha psa není dána jen a především plemennou příslušností, ale také prostředím v němž žije, jeho matkou a samotným chovatelem. Znamená to tedy, že projevy zvířete závisí více na podmínkách prostředí v němž žije, než na původu. Tím by všeobecně platilo pravidlo, že pro děti jsou v zásadě vhodná plemena všechna. To je teorie. Ovšem z pohledu ovladatelnosti a soužití jsou pro děti vhodná spíše plemena malá a střední.

Děti si se psy dobře rozumí jen tehdy, když se obě strany naučí správně a s respektem spolu vycházet. Je pravda, že ideální rodinní psi musí být přátelští, trpěliví a vše promíjející? Jak je to s přátelstvím doopravdy? Nemělo by být také vaše dítě přátelské ke psovi? Určitě vaše dítě netahá psa za ocas, neschovává mu pamlsky, nežárlí na něj, když se mu chvilku věnuje¬te?
Lidé ani psi nedostávají do vínku způsoby chování, které by umožňovaly přirozeně harmonické sou¬žití zvířete a člověka. Štěně i dítě se musí vzájemnému porozumění učit krok za krokem. Žádné psí plemeno není samo od sebe láskyplné k dětem. Stejně tak ani děti nejsou bez cíleného vedení ke psům laskavé. Vzájemná láska se vyvíjí, ale stejně tak se může vyvinout i vzá¬jemný odpor. Koneckonců psi mohou být milí k dětem jedině tehdy, když s nimi budou zacházet s citem. Tento předpoklad ovšem musí zajistit ro¬diče dítěte, ti nesou odpovědnost za vzájemný vztah s předpokladem, že bude harmonický.
Kdykoliv pes dítě kousne, tvrdí se, že kousl bez varování. Většinou to ovšem pravda nebývá. Když zažije pes od dítěte mnohokrát zlé zacházení, snadno pak dochází k nehodám, k tzv. odplatě. Pro mnohé možná zdánlivě nesouvisející situace, ale majitel, který hrdě vypráví, jak dobromyslně si jeho pes nechal od synáčka líbit cokoliv… Ve skutečnosti pes vnímá dítě jako lidské „štěně“, ovšem ve chvíli kdy dítě „ze štěněčího věku“ vyroste, už mu nebude takové jednání pes pravděpodobně trpět. I ten nejtrpělivější pes se nechá pošťu¬chovat, štípat nebo tahat za ocas jen do určité doby. Jednou to na něj bude příliš mnoho. Zavrčí, chňapne a problém může být na světě. Do¬konce i takzvané výhružné chňapnutí, kterým pes nechce ublížit ani nikoho nechce vážně poranit, může malé dítě zranit.

A proto, když si někdo pořídí štěně a má doma malé dítě, musí začít hned od prvního dne s výchovou obou stran. Jako první svému dítěti vysvětlete, že zvířat se dotýkáme jen citlivýma rukama a nikdy s nimi nesmíme jednat hrubě. Že jsou to živá stvoření, která cítí stejně jako my. Pokud je dítě ještě příliš malé, než aby tomu rozumělo, nesmíme jej nikdy nechat se psem bez dozoru. Pes, který se naučí znát děti jako trapiče, je nikdy nebude milovat. Ale díky správnému vzájemnému přivykání získá dítě nejvěrnějšího přítele, jakého si jen může prát.

Nejdřív pes, potom dítě
Máte-li řadu let psa a najednou budujete dětský pokoj pro „nového lidského člena smečky“, je důležité, abyste začali se změnami v domácnosti, jakmile se dozvíte, že je miminko na cestě. Všechny změny, které se budou vašeho pejska týkat (např. přesunutí pelíšku do jiného pokoje), si tak nebude pes spojovat s příchodem miminka. Ve chvíli, kdy přinesete miminko domů, už bude pes dávno zvyklý na svém novém místě a tuto změnu si nebude jakožto nepříjemnost spojovat s dítěte. Nebude se cítit vytlačovaný tímto nováčkem. Ani zvláště nepříjemné zákazy si pes nesmí nijak spojovat s lidským „vetřelcem“, pes si má příchod dítěte spojovat jen s pozitivními zážitky. Pak jej bude milovat stejně jako vás a zahrne jej do své smečky.
Zároveň byste se ale měli zabývat i opačnými úvahami. Která místa by měla být například pro dítě tabu, až jednou začne lézt nebo běhat? Nebudete za půl roku psovi pelíšek znovu přemisťovat? Víte, že dítě například nepatří do míst, kde psa krmíte? To platí i v případech, kdy pes nejeví žádné známky agresivity a svou misku si nebrání. Pes by měl mít prostě možnost alespoň se v klidu najíst. Kromě toho budete potřebovat také alespoň jedno místo, kam si pes může „zalézt“, když bude chtít mít svůj klid. Jakmile již dokáže dítě porozumět zákazům, měli byste ho naučit poslechnout příkazy jako například: „Nech ho teď v klidu!“
Postupně se propracujete až do fáze, kterou jsme popisovali výše, že vzájemnému vztahu, budete muset učit stejně oba. S dospělým psem to bude pro vás z jedné strany jednodušší než se štěnětem, ale vzájemná harmonie je i v tomto případě velmi důležitá.

Harmonie
Jsou některé důležité zásady, které mohou pomoci vychovat z dětí přátelské a odpovědné majitele psů a ze psů přátelské a nekonfliktní kamarády. Kdo si vezme tyto zásady k srdci a řídí se jimi, má dobré předpoklady, aby z dítěte a psa vyrostl harmonický pár.

1) Děti nesmí dávat psovi žádné povely.
2) Zlobit, bít nebo jakkoliv ubližovat psovi, musí být pro dítě tabu.
3) Psa nikdy nenecháme bez dozoru s dítětem, nebo tam, kde by ho mohly zlobit i cizí děti.
4) Pes není pro dítě hračka.
8) Nedovolíme, aby dítě bralo hračky psovi a obráceně.
5) Poslušnost a respekt psa vůči dítěti můžeme předpokládat až v průměru od 11. roku dítěte.
6) Se psem bychom vždy měli jednat tak, jak bychom si přáli, aby se jednalo s námi.
7) Nezáleží na tom, jak roztomile kterýkoliv pes vypadá, nesmíme dovolit, aby se dítě dotýkalo cizího psa, pokud se předem jeho pána nezeptá.
16) Setká-li se dítě s novým, cizím, psem, musíme ho s ním seznámit. Každý pes je úplně jiný, nikdy nevíte, jaké má z minulosti zkušenosti a jak bude na dítě reagovat.
9) Když pes leží na svém místě, nikdy ho nerušíme.
12) Psa také nikdy nerušíme u jídla. Jídlo je pro něj velice důležité.
13) Ani při hře nedovolte dítěti příliš se přibližovat zubům psa, i omylem může pes chňapnout po jeho ruce místo po hračce.
XX) I pes musí respektovat velikost dítěte, musíte zabránit skákání a rozverného dovádění psa na dítě.
14) Před psem by nemělo dítě nikdy utíkat. Každý pes má v sobě zakódované lovecké pudy.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *