Postřehy canisterapeutického týmu ze sdružení Podané ruce

Doga a canisterapie

Německá doga se vyznačuje nejen ušlechtilým zjevem velkého psa s mohutnou a harmonickou stavbou těla,elegancí, hrdostí,ale i velkým srdcem dělat radost jiným. A taková je i moje tříletá fenka Desire. Je nadmíru společenská ,mírumilovná a ve společnosti se chová jako opravdová dáma.

Od štěněte s ní cvičím v Kynologickém klubu při SKP Frýdek-Místek. Práce ostatních psovodů

mne nabudila natolik, že jsem chtěla dokázat se svou dogou totéž co psovodi s německými ovčáky. Naučily jsme se základní ovladatelnost, aportování, stopování, zdoláváme překážky i vyhledávání figuranta v objektech a přírodních revírech.

Až na obranu. „Figurant je člověk, tak proč bych měla kousat jeho do rukávu? Vždyť mu mohu ublížit.“ Tak se tváří Desire.

Bohužel dokonalosti německých ovčáků jsme nedocílily. Desire je pes s inteligentní dušičkou.Ukáže vše to co umí na jedničku, ale jen jednou. Podruhé vyběhne a stojí, její pohled vám říká: „Jednou jsem ti to ukázala, že to umím, tak proč to chceš opakovat?“

Jedno letní odpoledne jsme se po výcviku celá parta se svými miláčky stavili do zahradní restaurace. Sedíme a probíráme jak nás psi překvapili nebo nazlobili. Přistoupil ke mně mladý muž a ptá se, zda si jeho syn Marek může pohladit mého psa. Otočím se a v kočárku sedí asi šestiletý chlapec postižený mozkovou obrnou. Svolím a s Desire přistoupím k chlapci. Desire jak by rázem pochopila, že chlapec je nemocný, lehla si a hlavu položila do jeho klína. Markovi se rozzářily oči, začal se smát, radostně mávat svými pokřivenýma ručkama. Hladil ji ,tahal za uši a ona byla trpělivá a nechala mu prostor k jeho radosti. Radost a překvapení jsme měli i my, já a rodiče Marka.

Tuto událost sledovala kolegyně z klubu a doporučila mi, abych s Desire zkusila canisterapii. Věděla jsem, že canisterapie je léčba se psem a ten musí být ovládatelný a maximálně vyrovnaný.

Připravily jsme se na zkoušky a úspěšně je absolvovaly. Byly jsme přiděleny k dětem do dětského domova, kde chodíme dodnes.

Samozřejmě ze začátku se některé děti tak velkého psa bály, ale dnes už jsou s Desire kamarádi.Svým programem tak zpestříme dětem jedno všední odpoledne. Fenka v tělocvičně leží na koberci a děti si lehají na ni, mazlí se s ní, hladí.Dávají ji piškoty, vedou si ji na vodítku nebo skáčí spolu přes lavičky. Největší radost mají a to se předhánějí, kdo schová Desinčinu činku nebo balónek, pak vydám Desire povel revír aport a ona hledá po celé tělocvičně své předměty. Najde je a přinese. Jsou to krásná odpoledne s dětmi a dogou.

Snila jsem o tom, jak budu jezdit se svým psem na závody a konkurovat německým ovčákům, prohrála jsem.Ale vyhrály jsme v canisterapii. Vše je o výchově psa, o jeho socializaci a povaze. Pes reprezentuje psovoda a ten by měl rozpoznat ,jaký je jeho pes. Vím, že nutit psa na to co nemá, je holý nesmysl a tím nic nedokážu. O tom mne přesvědčila moje Desire. I německá doga může být canisterapeutickým psem, i když je tak obrovská.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *