Pes jako domestikované zvíře

Pes je sice svou vytrvalostí, trpělivostí a inteligencí dokonalý lovec, ale především je to společenský tvor, který postrádá hrdost a sklony k samotářství, které jsou vlastní např. kočkám. Tvor, který nás radostně vítá, když přicházíme unavení domů ze zaměstnání či ze školy, který nám celou svou bytostí dává najevo, jak nás rád vidí, ať jsme byli úspěšní nebo ne, tvor, který je kdykoli ochoten snášet naše radosti i starosti a je vždy připraven s námi vyrazit relaxovat do přírody, když se nikomu z členů rodiny nechce. Pod tímto výčtem projevů chování si podle mého názoru člověk představuje přítele. Právě takového přítele si člověk přeje a takového potřebuje. A co na tom, že je čtyřnohý.

Historie domestikace psů

Samozřejmě psi, jak je známe dnes, dříve neexistovali. Až postupným vývojem vznikla z předchůdce psů – vlka domestikovaná plemena. Fogle[1] uvádí počátky vývoje před více než 15 000 lety, kdy se k obydlím lidí stahovali vlci, kteří zde hledali potravu. Někteří lidé pak začali chytat štěňata a vychovávat je jako pomocníky k lovu a k ochraně svých příbytků. Asi o 9 000 let později lidé vytvořili mnoho různých psích plemen se záměrem vyšlechtit určité plemeno k hlídání, jiné   k přepravě nákladů či lovu apod. Je však záhadou, jak primitivní lidé zjistili, že mohou cíleně pracovat s geny různých vývojových linií. Pravděpodobně šlo o náhodu a experimentování. Jisté je, že dnešní plemena psů byla vyšlechtěna člověkem k uspokojování jeho přání a proto se psi relativně dobře vypořádávají       s našimi potřebami a adaptací na náš způsob života. Nesmíme ovšem zapomenout, že šlechtěním různých psích ras člověk vytvořil různá zvířata, která se liší nejen inteligencí, ale i charakterem svých duševních schopností.

Schopnosti psa

Myslím, že není na škodu si připomenout několik základních údajů právě o schopnostech psa a jeho smyslech. Pravděpodobně každý ví, že nejrychlejší savec na světě je gepard se svou rychlostí až 129 km/hod. Taylor[2] upozorňuje, že psi takové rychlosti sice nedosáhnou, přesto je možná pro některé překvapivá rychlost závodního chrta, která dosahuje i 70 km/hod. Pes je také dobrý plavec a některý se také rád potápí.
Čich psa je asi miliónkrát lepší, než čich člověka. Proto také ve Francii a Itálii využívají psy k vyhledávání lanýžů rostoucích v hloubce až 30 cm pod zemí. Všichni víme, že psi jsou využíváni k hledání výbušnin, drog i lidí. To je způsobeno tím, že čichová oblast v nose psa je velká téměř 130 cm2, je tedy mnohem lépe vyvinutá, než u člověka, kde zabírá plochu jen asi 3 cm2. A jak je možné, že pes dokáže vystopovat člověka, přestože je kolem mnoho stop jiných lidí? Pot každého z nás je totiž individuální jako otisky prstů. Pes tento „pachový otisk“ dokáže rozeznat a navíc se při stopování řídí podle toho, jak se pachové části vypařují a která část stopy je tedy čerstvější.
Zrak není hlavním smyslem psa, proto může často nehybné objekty přehlédnout. Pes vidí narozdíl od člověka velice dobře za soumraku, což je způsobeno jeho vyšší citlivostí na světlo. Vlivem toho se ovšem za denního světla zmenšuje jeho ostrost vidění, takže vidí předmět vzdálený 6 metrů asi tak detailně jako člověk ze vzdálenosti 22 metrů.
Výborně vyvinutým smyslem u psa je sluch, ale i mezi psy najdeme rozdílně slyšící jedince. Pes dokáže vnímat zvuky, které jsou daleko za hranicemi možností lidských sluchových vjemů. Jeho sluch je tak citlivý, že odliší dva metronomy, z nichž jeden tiká stokrát a druhý šestadvacetkrát za minutu. Je také zajímavé, že pes dovede uzavřít své vnitřní ucho tak, aby za všeobecného hluku oddělil ty zvuky, na které se chce soustředit.

Inteligence psů

Ráda bych se také zmínila o inteligenci psů, což člověku usnadní uvědomit si, čeho všeho je pes schopen a naopak, co po něm požadovat nemůžeme.
U psa rozlišujeme několik druhů inteligencí[3]. Uveďme si některé z nich. Tou první je prostorová inteligence, která zahrnuje schopnost psa udržet si v hlavě obraz okolního světa, tzn., kde jaké předměty leží, přibližnou vzdálenost mezi dvěma místy a podobně. Tento typ inteligence prokazuje pes, který si pamatuje, kde uložil jeho majitel v domě vodítko či kde má svůj pelech, ale také hledání svého páníčka či dětského kamaráda na výzvu jiného člověka.
Tělesně pohybová inteligence je dalším typem inteligence psů. Jedná se o schopnost pohybu a úplnou tělesnou koordinaci jako vyžaduje např. sport nebo tanec. Tuto inteligenci prokazují psi, kteří dokáží zvládat vysoké či dlouhé skoky nebo šplhat po žebříku. Existují také taneční soutěže, kde vystupují psi se svými lidskými tanečními partnery. Hodnotí se zde pohybový cit pro hudbu. U těch nejlepších máte dojem, že člověk a pes tančí spolu v naprosto koordinovaném pohybu. Pes při tanci probíhá mezi nohama svého majitele, přeskakuje nataženou ruku, točí se kolem své osy apod.
Intrapersonální inteligence je souborem schopností, které zahrnuje vnímání sebe sama, odhadování svých schopností a hranic. Tyto schopnosti má pes, který váhá či odmítá přeskočit vysokou překážku nebo příliš širokou díru. Tato inteligence je velmi důležitá, neboť pes pak dokáže odhadnout např. výšku skoku   a posoudit ji vzhledem ke svým schopnostem.
Proti tomu interpersonální inteligence dokazuje, že pes je tvor se sociálním cítěním. Tato inteligence má vliv na sociální schopnosti, jako je snášenlivost vůči okolí nebo respektování vůdcovství či jiné role. I divocí psi vědí, jaké je jejich postavení ve smečce. Vysílají různé sociální signály k ostatním psům i lidem. Je to   i případ, kdy pes k nám zdvihne oči a zkusmo mávne ocasem v naději, že dostane něco dobrého. Projevy interpersonální inteligence najdeme při hře s ostatními psy, nebo když se pes snaží člověku sdělit svou momentální potřebu. Právě tato inteligence je základem komunikace.

Z výše uvedeného můžeme usoudit, že psi jsou opravdu inteligentní zvířata, jak se tvrdí. Záleží ale také na nás, na lidech, jak se psem zacházíme a jak o něj pečujeme. Jsme schopni rozpoznat inteligenci u psa, který je celý den zavřený v kotci? Tam opravdu nemá moc příležitostí. Naopak pes, který má kontakt se členy rodiny nejen přes pletivo svého výběhu, nás může překvapit tím, že se naučí sám otevírat branku nebo dveře, pozná, kdy s ním chcete jít na procházku, aniž byste drželi v ruce vodítko, protože mu neunikne, že jste si oblékli oblečení, ve kterém s ním chodíte ven a mnoho dalších věcí. Velká škoda všech psů, jejichž majitelé si to neuvědomují a svého „přítele“ mají celé dny zavřeného. Ochuzují tak život psa i svůj.

Hedvika Horáková, DiS.

[1] Srov.: Fogle B.: Německý ovčák. 1. vydání, ART AREA, s. r. o., Bratislava, 1996, ISBN 80-967573-2-6, str. 6.

Srov.: Coren S.: Inteligence psů. dotisk 1. vydání, ROBOT s.r.o., Praha 8, 1998, ISBN 80-902 061-0-7, str. 50-51.

[2] Srov.: Taylor D.: Velká kniha o psech. 2. vydání, Gemini, spol. s r. o., Bratislava, 1992, ISBN , str. 10-12.

[3] Srov.: Coren S.: Inteligence psů. dotisk 1. vydání, ROBOT s.r.o., Praha 8, 1998, ISBN 80-902 061-0-7, str. 90-92.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *