Osobní asistence

Klient osobní asistence

TĚLESNĚ POSTIŽENÍ

Prvními klienty v osobní asistenci u nás byli vozíčkáři. Tělesné postižení může být získané nebo vrozené, přičemž klienti se podle těchto typů od sebe liší.

1)     Klienti s vrozeným postižením (následek nemoci či vada) jsou často schopní neuvěřitelných výkonů v sebeobsluze. Je to tím, že již odmalička žili s postižením. Musí se však obyčejně učit samostatně rozhodovat, mají potíže s organizací svého života. Jsou sice schopni požádat o pomoc, ale mnohdy ji jen trpně přijímají. Vyrůstali totiž v rodině nebo v ústavu, kde se o ně někdo staral. Zde je nutné, aby osobní asistent oplýval velkým taktem, ohleduplností a trpělivostí.

2)     Klienti se získaným postižením již většinou žili samostatným životem, v němž o všem rozhodovali. Musí sice domácnost a organizaci mnoha činností přizpůsobit změněným podmínkám, ale nemusí se učit základním postupům např. vaření, praní, úklidu apod. Mívají však na rozdíl od první skupiny klientů velké potíže požádat někoho o pomoc. Bývají také příliš autoritativní. I zde se doporučuje užívat diplomacie a obrnit se trpělivostí. Zvláštní skupinu

3)     Klienti s degenerativní nemocí měli možnost své dovednosti pomalu přizpůsobovat svým měnícím se schopnostem. Avšak to, že nemoc postupuje, a to často nevyzpytatelnými, zrádnými kroky, je strašlivé. Jen skutečně silný člověk dokáže zůstat při takovém tlaku optimistický, konstruktivní a altruistický.

 

SMYSLOVĚ POSTIŽENÍ

U lidí se smyslovým postižením se klade největší důraz na zprostředkování styku s prostředím. U neslyšících se jedná zejména o tlumočení. Nejvíc se používá při úředních a obchodních jednáních. U lidí nevidomých jde o průvodcovství, někdy o pomoc při sebeobsluze a v domácnosti, častěji při nákupech. Ne vždy se podaří lidi osleplé naučit všemu, co je nutné pro život, zejména senioři nezvládají tyto činnosti a potřebují při nich vydatnou pomoc. Největší požadavky na osobní asistenty klade pomoc hluchoslepých lidí. Zde jde především o zprostředkování styku nejen s lidmi, ale také přírodou a světem. Jedná se tedy o pomoc při komunikaci, při orientaci v prostoru i v prostředí, průvodcovskou službu a zprostředkování vizuálních a akustických informací a také dopomoc při sebeobsluze a v domácnosti.

MENTÁLNĚ A PSYCHICKY POSTIŽENÍ

Lidé s mentálním případně kombinovaným postižením potřebují podporu, event. pomoc při sebeobsluze, v domácnosti a při kontaktech s úřady, zaměstnavateli a dalším společenským prostředím.

Pro lidi s psychickým postižením je charakteristická kolísavost potřeby osobní asistence. Při záchvatech choroby je nutná pomoc takřka při všem, jinak slouží k aktivní zapojení do společnosti jiné druhy pomoci.

DĚTI S POSTIŽENÍM A STAŘÍ LIDÉ

Dětem s postižením pomáhají osobní asistenti většinou při školní docházce, někdy při volnočasových aktivitách. U dítěte s mentálním postižením je asistence vlastně kompenzační pomůckou, někdy jedinou, kterou je třeba zajistit, aby se mohlo vzdělávat.

Další skupinou jsou staří lidé, kteří vlivem nějaké nemoci nebo postupně ztratili soběstačnost. Nejčastěji potřebují pomoc, event. dohled při sebeobsluze, v domácnosti a při kontaktu s prostředím. Osobní asistent se musí připravit na to, že se starým člověkem může být v řadě případů ztížená komunikace. Ve stáří člověk hůře vidí, slyší, často všemu okamžitě neporozumí. Senior může být netrpělivý, nesnášenlivý, popudlivý, kverulantský, někdy se může zdát jeho projev až zlý. Osobní asistent by měl mít na mysli, že je to způsobeno stářím, případně nemocí seniora a neměl by v žádném případě reagovat prudce a neuváženě. Musí být vyzbrojen nekonečnou trpělivostí a vlídností. Osobní asistence u postiženého seniora může být službou velice náročnou. Odměnou osobnímu asistentovi je vědomí, že bez jeho pomoci by senior nemohl žít tam, kde je mu nejlépe, tj. ve svém vlastním domově.