Spolupráce se SZŠ F-M

Spolupráce se Střední zdravotnickou školou F-M

Na SZŠ vznikl canisterapeutický kroužek a zapojilo se do něho asi 30 studentek. Mnohé z nich již pravidelně navštěvují domov důchodců, ústav sociální péče, mateřskou školku a další zařízení. Většina studentek nemá vlastního psa, a tak pomáhá ostatním našim členkám. Jsme velice rádi a vděční, že mladé holky, které by mohly mít úplně jiné starosti, se k nám připojily a chtějí něco dělat pro druhé. Velice si ceníme jejich práce a děkujeme.

Jmenuji se Lucie a jsem studentkou Střední zdravotnické školy ve Frýdku-Místku. Canisterapii se věnuji necelý rok a chtěla bych se angažovat i v osobní asistenci. Proč jsem se začala terapii věnovat a co od ní očekávám?
Už od dětství se velmi přeji psa. Sice bydlíme v rodinném domě, ale nebylo mi dopřáno mít takového přítele, jakým je pes. U těchto zvířat mne fascinuje jejich upřímnost, přátelství a oddanost. Pes totiž dokáže z celého srdce milovat, ale i nenávidět. Sice občas u sousedů ukradnu pár mokrých pus a chlupatých pohlazení, ale to není mnoho, nemyslíte? Doslechla jsem se o možnosti canisterapie a řekla jsem si, proč ne.
Poprvé jsem byla něco jako divák – s canisterapeuty u mladších mentálně postižených dětí. Překvapilo mě příjemně, jak děti reagovaly. Velmi se mi toto setkání líbilo. Nejen děti byly nadšené a šťastné z tohoto setkání. I psi byli štěstím bez sebe.
Děti vodily psy na vodítku, kartáčovaly je hřebenem, házely jim míček. Nejvíce se jim podle mne líbilo hlazení a podrbávání za ušima. Později došlo k zakončení a slibům, že se určitě všichni objeví zase za týden. Psi odťapkávali unavení, ale šťastní, že dokázali uspokojit tolik tvářiček.
Od canisterapie toho očekávám opravdu mnoho a myslím, že mě nezklame. Pes je totiž opravdový přítel.