K problematice asistenčních psů

Pokud jde o záměr, aby pojem „ asistenční pes “ byl  zapracován do našeho právního řádu na stejné nebo obdobné úrovni, jako je tomu v případě vodicích psů pro nevidomé (a to zejména z hlediska finančních příspěvků na jejich pořízení a  výcvik, a na krmivo pro ně),  lze k tomu uvést, že v zásadě nejde o záležitost, která by měla být řešena na úrovni zákona, aby případně přicházelo v úvahu její iniciování na úrovni zákono-dárců, ať již poslanců nebo senátorů. Z hlediska zákonné úpravy by se této záležitosti mohla dotýkat pouze úprava obsažená v  zákoně č. 449/2001 Sb., o myslivosti,  kde je v § 14 písmeno e) v úpravě týkající se oprávnění myslivecké stráže usmrcovat v honitbě toulavé psy stanoveno, že toto oprávnění se nevztahuje  na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. V žádném zákoně není obsažena úprava, která by se týkala vodicích psů pro nevidomé, tyto záležitosti jsou řešeny na úrovni podzákonných právních předpisů, vydávaných v působ-nosti příslušných resortů  na základě zákonného zmocnění. Z tohoto důvodu lze považovat za účelné, jestliže by problematika týkající se asistenčních psů byla po věcné stránce prodiskutována především v působnosti příslušných institucí zastupujících zájmy zdravotně postižených občanů (které se účastní také legislativního procesu z hlediska dopadů příslušných právních úprav na postavení osob zdravotně postižených), jako je Sdružení zdravotně postižených v České republice, nebo Národní rady zdravotně postižených v České republice.

Příslušné závěry by pak podle okolností mohly být předloženy k projednání ve Vládním výboru pro zdravotně postižené občany (v němž jsou také zástupci Národní rady zdravotně postižených), který je poradním orgánem vlády. Tímto postupem by mohly být iniciovány případné návrhy na odpovídající legislativní úpravy v působnosti příslušných resortů.

K dané záležitosti lze pro úplnost uvést, že k prvnímu případu, kdy došlo k zohlednění pojmu „asistenční pes“ v našem právním řádu, již došlo, a to v loňském roce, ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 347/2002 Sb., o hygienických požadavcích na prodej potravin a rozsah vybavení prodejny podle sortimentu prodávaných potravin (která nahradila dřívější vyhlášku č. 295/1997 Sb.). V § 10 odst. 5 této vyhlášky se stanoví, že

„ vstup vodícího  psa doprovázejícího  nevidomou  osobu a asistenčního  psa  doprovázejícího  osobu  s  těžkým  zdravotním postižením do prodejního prostoru se povoluje “.

 ZHODNOCENÍ SOUČASNÉ SITUACE CANISTERAPIE z pera Míši Molové

 Současná situace v oblasti canisterapie v České republice

V České republice je několik organizací, které zajišťují canisterapetutické zkoušky pro dobrovolníky a jejich psy, kteří se připravují na dráhu canisterapeutického týmu. Účelem canisterapeutických zkoušek je zjistit, zda je pes vhodný k poskytování služeb canisterpie a to zejména z ohledu jeho zdravotního stavu, klidné povahy a bezpečného chování v nepřirozeném prostředí.

Následně pak jednotlivé organizace podle svých možností zajišťují teoretickou přípravu dobrovolníků, poradenství a další služby v této oblasti.

Zatímco průběh zkoušek je u většiny organizací podobný, není tomu tak u jejich vyhodnocování.

Také míra následné péče se liší. Nejsou nikterak právně ošetřeny vztahy mezi zařízeními, kde jsou služby poskytovány a terapeuty či dobrovolníky, kteří je poskytují. Také právní vztah otestovaných terapeutů a organizací, kde byly složeny zkoušky není dořešen. Tento stav výrazně zhoršuje možnosti kontroly vykonávané práce a právní ochranu všech zúčastněných stran i možnost finančního ohodnocení této práce.

Dále není stanoven minimální rozsah teoretických znalostí terapeuta, který by zajistil alespoň základní odbornost terapeutů. Dobrovolník tak po přezkoušení psa může do zařízení vstupovat bez jakýchkoli teoretických znalostí, pokud se o své vzdělání nepostará sám, prostřednictvím lekcí, kurzů nebo studia dosud stále kusých materiálů.

Stejně tak není vytvořena koncepce jednotné propagace canisterapie, která by veřejnost infor-movala o možnostech a užitečnosti canisterapie. Navíc v České republice od roku 1989 proběhlo několik velmi špatně zorganizovaných projektů, které byly, z hlediska laické i odborné veřejnosti, mnohem více viditelné než stovky, nebo spíše tisíce úspěšně a nezištně odpracovaných hodin. Je tedy třeba představit veřejnosti úspěchy současných canisterapeutických týmů, které si i přes náročné podmínky vedou výborně.

Nástin vývoje situace v nejbližší době

Odborníci z oblasti canisterapie se shodují na tom, že je potřeba vytvořit celorepublikový systém fungování služeb canisterapie, který by zajistil:

  •  Postupnou profesionalizaci canisterapie jako jedné z forem léčby
     ·        Stejné podmínky pro všechny canisterapeutické týmy, s možností objektivního hodnocení testů
    ·        Adekvátní systém teoretické přípravy terapeutů, včetně péče po složení zkoušek a vzájemné komunikace mezi terapeuty
    ·        Jednotný systém kontroly činnosti týmů, s několika úrovněmi řešení vzniklých problémů
    ·        Práva a etické jednání s klienty, s možností okamžitého a účinného řešení případných stížností
    ·        Práva a etické jednání se zvířaty, s možností okamžitého a účinného řešení případných stížností
    ·        Podporu vědeckých studií, zejména pomocí pečlivých záznamů výsledků práce a následné posouzení účinnosti canisterapie
    ·        Jednotný systém propagace canisterapie pro laickou a odbornou veřejnost, včetně oslovení potenciálních klientů, tj. zařízení
    ·        Navázaní spolupráce se státem, zejména změna legislativy týkající se canisterapie, případně i její financování a kontrola

V červenci 2003 se v Brně sešel přípravný výbor Canisterapeutické asociace, budoucí neziskové organizace spojující všechny, nebo alespoň většinu, organizací poskytujících canisterapeutické služby. Členství v této zaštiťující organizaci bude pouze pro právnické osoby a členské organizace se zaváží akceptovat pravidla určená asociací. Založení této organizace signalizuje první krok k přijetí jednotného systému v rámci České republiky a jeho následné začlenění do systému Evropského i světového.

autor Míša Molová, použito z 5. čísla zpravodaje společnosti Pomocné tlapky o.p.s.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *