Jak pracuje canisterapeutický tým ze sdružení Podané ruce

Bono si nechá líbit vše, říká o psovi Jana Rozehnalová

Jana Rozehnalová a její parťák, labradorský retriever Bono, tvoří tým už pět let. ” Když jsem pracovala pro sdružení Podané ruce, kontaktovala nás jedna slečna s tím, že už se o svého psa nemůže starat a chtěla, aby byl nějak prospěšný lidem. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si ho vzala k sobě,” popisuje Jana. Bonovi byl tenkrát rok, byl dobře vychovaný, dokázal jezdit v jakémkoli dopravním prostředku, nebál se lidí, zvládal také pobyt v různém prostředí a nevadili mu ani vozíčkáři. ” První canisterapeutické zkoušky jsme sice absolvovali, ale dostali jsme je s omezením na půl roku, protože Bono projevoval radost tím, že štípal zubama, a to je hrozně nebezpečné. Proto jsme se to museli odnaučit a absolvovat zkoušky znovu,” říká majitelka Bona a dále vysvětluje, že ne každý pes může být použit ke canisterapii, protože se většinou najde nějaký problém, kvůli kterému pes nezvládne zkoušky. ” Psi se ledasčeho bojí a stres, který prožívají, může vyústit až v jejich agresi. Bona asi nerozhodí vůbec nic a nechá si líbit cokoli,” chválí svého psa. Společně docházel tento canisterapeutický tým do Domova důchodců ve Frýdku- Místku. Jednou z jeho klientek byla také paní, která ochrnula na všechny čtyři končetiny. ” Za pomoci Olgy Mičulkové, která vyučuje ošetřovatelství, a žákyněk ze zdravotnické školy jsme u ní začali s polohováním. Ten pokrok tam byl opravdu vidět. Nejenže paní končetinami aktivně pracovala, ale působil na ni už jen samotný kontakt se psem,” vypráví Jana Rozehnalová a dodává: ” Těžko se to vysvětluje a popisuje. Hlavně doktorům. Myslím, že by tento způsob terapie měli brát více vážně. Bono určitě té paní nějakou energii předal. Dá se říct, že se jí skoro hodinu vyvaloval v posteli, ale pak už odmítal pracovat a bylo na něm vidět, že je vyčerpaný.”

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *