Informační věstník zooterapie 3/2005

POMOCNÉ TLAPKY o.p.s.

 

 

pořádaly Canisterapeutickou víkendovku

 

Bohužel je stále nedostatečné množství informací a publikací týkajících se canisterapie, proto Pomocné tlapky o.p.s. uspořádaly ve dnech 22. 4. – 23. 4. 2005 (pátek, sobota) již Druhou canisterapeutickou víkendovku v Bezbariérovém domě Exodus v Třemošné u Plzně.

Obsah Víkendovky byl sestaven na základě požadavků otestovaných canisterapeutických týmů. První den po snídani, zahájení a seznámení s programem začal návštěvou dvou zařízení v Plzni. První návštěvu jsme uskutečnili v Denním centru pro děti a mládež s postižením „Človíček“, Kralovická 35, kde nás přivítal pan ředitel Roman Hajšman. Prohlédli jsme si celé toto zařízení, ale zvlášť nás zaujali dvě chráněné dílny, kde jsme obdivovali výrobky těchto dílen, některých jsme majiteli. Nakonec této návštěvy jsme uskutečnili canisterapii se zdejšími klienty, kteří byli nadšeni z přítomnosti pejsků. Ačkoliv se nám příliš nechtělo, přijeli jsme s auty do druhého zařízení.

V Ústavu sociální péče pro mentálně postiženou mládež „Nováček“ nás již čekali v čele se staniční sestrou Lenkou Peckovou. Po krátkém seznámení se zařízením a rozdělením do skupinek ( v každé byl jeden otestovaný canisterapeutický pes, psovod a účastníci canisterapeutické víkendovky) jsme zam,ířili do jednotlivých tříd zdejší školy, kde nám bylo umožněno dělat canisterapii se zejšími klienty. (Poznámka: Z této návštěvy byl otištěn článek + foto v novinách Mladá fronta Dnes- 23. 4. 2005). Ve třídách i v odděleních, kde jsme pracovali, nás jak děti, tak i personál rádi přivítali. Prožili jsme zde při canisterapii hezké chvíle. Děkujeme oběma zařízením, kde nás ochotně přivítali, věnovali se nám a měli velkou trpělivost zodpovídat nám naše dotazy.

Z Plzně jsme se vrátili plni dojmů zpět na oběd do Třemošné. Po něm se uskutečnil Seminář o předávání zkušeností canisterapie v praxi – 1. část, kde vystoupila paní ředitelka Gabriela Hirnerová a fyzioterapeutka Michala Mašková ze Speciální MŠ pro děti s více vadami v Berouně. Jejich příspěvek byl pro nás všechny velice zajímavý a doplněný v závěru ukázky na videu. Po přestávce se další přednášky ujala Mgr. Marika Papežová a Ing. Ivona Svobodová ze vzdělávacího centra SVOPAP s. r.o. ze vzdělávacího centra SVOPAP s.r. z Prahy, během které nás seznámily s nabídkou a obsahem pořádaných kurzů. Další v pořadí následovala přednáška veterináře MVDr. Pavla Mužíka z Veterinární Kliniky VEDILAB s.r.o. Plzeň. Přednáška byla doplňována četnými dotazy, otázkami účastníků. Po večeři jsme využili nabídky Moniky Kyselové( poznámka: je majitelkou labradorského retrievera Mikiho, který je vodicí a také canisterapeutický), která se postarala o hudební vystoupení se svojí folk – popovou kapelu PESASPOL. Bylo to příjemné zpestření na zakončení prvního dne Víkendovky.

Druhý den pokračoval po snídani. Náplní sobotního odpoledne bylo testování psů- CT zkouška psa a psovoda. Zúčastnilo se 16 týmů, z toho 1 tým neprospěl. Odpolední program začal vyhodnocením CT zkoušek a dál pokračoval přednáškou s psycholožkou Mgr. Ivou Gregorovou. Její náplní bylo seznámení s charakteristikou některých vybraných postižení, s kterými se mohou CT týmy v zařízeních setkat. Po večeři následovala druhá část Semináře předávání zkušeností canisterapie v praxi – 2. část. Zde vystoupili účastníci, kteří se předem přihlásili se svými příspěvky a doplnili je fotografiemi, videoukázkami a názornými pomůckami. Dozvěděli jsme se například, jaké má uplatnění canisterapie v logopedické praxi. Druhý den byl zakončen v pozdních večerních hodinách, kdy také proběhlo ukončení a zhodnocení Víkendovky. Všech dvanáct účastníků dostalo Potvrzení o účasti.

Na závěr bych chtěla poděkovat personálu Bezbariérového domu Exodus v Třemošné u Plzně, a všem, kteří se podíleli na programu Víkendovky. Zvláštní poděkování zaslouží účastníci, kteří tvořili „bezva“ partu zajímající se o canisterapii. Ještě jednou všem děkuji.

 

Více informací o canisterapii (CT zkouškách, Canisterapeutické víkendovce,…) se můžete dozvědět na www.pomocnetlapky.cz.

 

Vypracovala koordinátorka canisterapie Mgr. Jana Štercliová

 

 

 

—————————————————————————————————————–

 

 

PSI POMÁHAJÍ LÉČIT I V HOSPICI

 

 

Hospic sv. Lazara v Plzni je zdravotnické zařízení sloužící převážně těžce onkologicky nemocným lidem. Myšlenka hospice vychází z úcty k člověku jako jedinečné a neopakovatelné bytosti a z naplnění všech jeho potřeb. Hospic poskytuje tzv. paliativní péči to znamená péči zaměřenou především na úlevu od bolesti a dalších nepříjemných příznaků, jenž těžká nemoc přináší, narozdíl od standardní lékařské péče zaměřené na léčbu nemoci. Rozdíl oproti standardní nemocnici je i v tom, že se zde klade také vysoký důraz na naplňování psychických, sociálních a spirituálních potřeb nemocných.

 

Naši nemocní bývají v terminální stádiu choroby, což zjednodušeně řečeno znamená, že jsou na konci své životní pozemské poutě. Většina pacientů jsou imobilní, ležící lidé odkázaní na pomoc ošetřujícího personálu. Psychický stav pacienta hraje velmi výraznou úlohu v této jeho složité životní situaci. Každý, kdo byl někdy dlouhodobě upoután na lůžko či „pouze“ vytržen ze svého domácího prostředí si jistě může vybavit pocit, jak dlouhá může být chvíle. Návštěvy pejsků v našem zařízení pomáhají tyto chvíle proměnit v radostné a nezapomenutelné zážitky.

 

A tak středa může být pro leckoho zcela obyčejný den. Pro pacienty Hospice sv. Lazara je však výjimečný právě tím, že se již od poloviny září 2004 setkávají se svými čtyřnohými kamarády labradory– fenkou Iriskou, majitelky Hanky Pirnerové nebo pejskem Tobíkem paničky Romči Strnadové. Oba pejsci pocházejí ze „školy“canisterapeutických dobrovolníků obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky .

 

Již po první návštěvě a po prvních ohlasech pacientů a jejich blízkých bylo zřejmé, že psí návštěvy budou pro náš dům velkým přínosem. Je potěšující sledovat radostná světélka v očích našich pacientů když si mohou pejska hladit, krmit ho, či si ho dokonce vzít k sobě do postýlky. U nás nejde o canisterapii jako takovou, ale spíš o blízký kontakt zvířete a nemocného, o radosti, nadšení, zpestření dlouhé chvíle navození psychické pohody. I pacienti ve velmi těžkém stavu na pejska reagují většinou velmi pozitivně. Spousta pacientů o pejskovi nadšeně vypráví ještě několik dní každému, kdo jejich pokoj navštíví a těší se až přijde za týden znova.….zkrátka viditelně pookřejí.

 

Přestože má naše zařízení maximální kapacitu 28 lůžek, pejsek během své zhruba dvouhodinové návštěvy navštíví průměrně 12 pacientů. U ostatních to bohužel ,vzhledem k jejich kritickému zdravotnímu stavu, není možné.

 

Návštěvy pejsků a jejich milých paniček je pro naše zařízení jednoznačně velmi přínosné. Pejsci i jejich paničky k nám chodí jako dobrovolníci tzn. bez nároku na jakoukoliv finanční odměnu. I tímto jim chceme jménem naším i všech našich pacientů ze srdce poděkovat.

 

Jitka Krsová sociální pracovnice

a

Lucka Hergetová fyzioterapeutka Hospice sv.Lazara

 

 

—————————————————————————————————————–

FELINOTERAPIE

Individuální výchovně terapeutický program

 

Adam,nar.1989

Nástup (repobyt) na oddělení výchovného ústavu 23.3.2005

PL(psychiatrická léčebna) 6.4. – 13.5.2005

Návrat na oddělení výchovného ústavu 13.5.2005

Předpokládaný termín návratu do kmenového ústavu – do 22.6.2005

 

Stručná charakteristika chlapce:

Adam je patnáctiletý hoch s výrazně agresivními sklony již od předškolního věku (otec piják – agresor, t.č. ve výkonu trestu, Adam s matkou obětmi domácího násilí, ta všechno trpěla, Adam pochází ze tří starších sourozenců). Ve škole nezvladatelný, ubližuje dětem, vyniká vzhledem – handicap se silným předkusem, vlivem silných psychoafrmak postupně přibírá na váze až na hranici obezity. Ještě v průběhu ZŠ se dostává do dětského výchovného ústavu pro svou nezvladatelnost, během prázdninových dovolenek napadá matku, poslední útok surový. Na naše oddělení pro děti vyžadující soustavnou individuální intenzivní péči je umístěn na dobu určitou pro svou nezvladatelnost, agresivitu vůči dětem i dospělým (napadl vychovatelku). Selhává však i u nás, napadá děti i vychovatele – opakované hospitalizace na PL – diagnóza bez přítomnosti jakékoliv duševní poruchy či onemocnění. Při poslední hospitalizaci však dochází ke změně – napadl zaměstnance a je provedeno důkladné, časově náročnější vyšetření s diagnózou poruchy chování provázené agresivitou, disharmonického vývoje osobnosti a hebefrenní schizofrenie.

Z důvodu agresivity má být Adam stále pod dozorem vychovatelů bez možnosti svévolného pohybu po oddělení……..

 

 

16.5.2005 – pondělí /denní směna/

Adam zůstal bez dozoru a vnikl do kanceláře speciálních pedagožek. Nebyl však agresivní, zůstal jako u vytržení z kocoura Eliashe. Nejprve neměl odvahu ho kontaktovat fyzicky, pak byl vyzván, ať si sedne a kocourka si pohladí. Poslechl a vzhledem k Adamově agresivní povaze byl tento kontakt v naprostém rozporu s jeho vzorci chování a jednání. Nemohl se kocourka nabažit, byl velmi opatrný, zachovával si jistý odstup, který, jak se později ukázalo, byl jen obavou z toho, aby kocourka nevyplašil.

Během dne přišel ještě několikrát, kocourka neustále oslovoval jménem a pořád jej hladil. Při posledním kontaktu tohoto dne požádal, jestli by směl být zase s Eliashem. Slíbila jsem mu, že pokud si bude plnit všechny své povinnosti, tak ano. Domluvili jsme se na středu.

Doba kontaktu s kocourkem – 1 hodina

Poznámka: tento kontakt byl neplánovaný a ke kocourkovi byl chlapec připuštěn s ohledem na aktuálně vzniklou situaci se záměrem předejít fyzické agresivitě. Kocourek byl na oddělení přítomen proto, aby se adaptoval na nové prostředí a aby za ním mohli dle zájmu chodit ostatní chlapci. S ohledem na pozitivní vývoj událostí následující setkání Adama s kocourkem již byla plánovaná a konzultovaná s pedopsychiatrem.

 

 

 

 

18.5.2005 – středa /odpolední směna/

Adam už Eliashe vyhlížel, přišel si ho pomazlit a vyptával se na něj. Chtěl vědět o jeho chování, povaze, věku, celém jménu. Řekla jsem mu, že to vypadá na důvěru Eliashe vůči němu, ale že ji nesmí ztratit nevhodným chováním – povídala jsem Adamovi o tom, že kočka se nesmí nikdy uhodit, nesmí se na ni křičet nebo ji do něčeho nutit. Poslouchal velmi pozorně, byl zcela fascinován Eliashovým předením (měl na něm stále ruce, Eliash ležel v křesle a nechal Adama, ať se ho dotýká). Potom pronesl, že jeho důvěru nikdy nezklame, že je to krásné zvířátko a protože ho má rádo, on mu to vrátí…..Domluvili jsme se, že až se vrátím s hochy ze sebeobslužných aktivit po 17.hodině, může přijít do kanceláře za Eliashem. Mezitím došlo k nedorozumění. Adam si s předstihem a svolením asistenta udělal své úklidové povinnosti a čekal na můj příchod. V té době řekl asistent Adamovi, že má vše udělat znovu. Adam se dostal do stavu nepříčetnosti, bral to jako velkou zradu, rozbil vypínač, urážel asistenta. Došlo mezi nimi k ostré slovní potyčce, během které jsem Adama nasměrovala do kanceláře. Svou pozornost téměř okamžitě upnul k Eliashovi, ale ten na Adama reagoval zcela lhostejně– procházel se po kanceláři, což bral Adam jako ztrátu důvěry z kocourkovy strany a začal pomalu přecházet do záporného psychického naladění. Vysvětlila jsem mu, že kocourek přesně vycítí jeho náladu, stavy agresivity, útočnosti a pak je jeho chování lhostejné a ignoruje jeho přítomnost. Adam se posadil, vyventiloval   celý problém a poprosil o položení Eliashe do křesla. Tam si kocourek lehl, ale Adama celou dobu upřeně pozoroval. Adam jej hladil, až se dostal do klidového stavu. Před odchodem z kanceláře poprosil o další kontakt s kocourkem – domluvili jsme se na pátek s tím, že se bude chovat vzorně.

Doba kontaktu s kocourkem – 1 hodina

 

19.5.2005 – čtvrtek – poznatek

V práci jsem končila v 16.00 a ve 14.hodin přišel do kanceláře Adam – že mi chce říct nashledanou. Upřesnila jsem mu, že odcházím až za dvě hodiny. Odpověděl, že si jde lehnout, aby překonal krizi, kterou cítí, že by mohla přijít a která by mu mohla znemožnit kontakt s kocourkem.

 

20.5.2005 – pátek /denní směna/

Adam opět vyhlížel z okna a chtěl si hned Eliashe pomazlit. Požádala jsem jej, ať chvíli počká, že kocourek potřebuje po cestě chvilku pro sebe. Adam souhlasil a jen mi ohlásil, že byl hodný. Tentokrát jsem vzala fotoaparát a Adama při kontaktu s kocourkem fotila. Eliash byl zcela vyrovnaný, ležel na křesle, i stole, Adam si na něj pokládal hlavu a poslouchal jeho hlasité vrnění. Chvílemi se zdálo, že usne. Eliash se mu zcela oddal. Adam byl opatrný, kocourka vysloveně hýčkal. V kanceláři se během dne objevil ještě několikrát – vždy stejný průběh. Na odpolední týdenní komunitě se o Eliashovi zmínil a pochvaloval si, že ho kocourek uklidňuje.

Před mým odchodem z práce sám začal slibovat, že přes víkend bude vzorný, ať přivedu Eliashe i v pondělí.Ptal se, jestli Eliash může chodit ven – slíbila jsem mu, že přinesu vodítko zkusíme to.

Doba kontaktu s kocourkem – 1 hodina 30 minut

 

23.5.2005 – pondělí /odpolední směna/

Při příchodu do práce Adam hrdě hlásil, že víkend proběhl bez prohřešků. Domluvila jsem se s ním tedy, že kolem 14.45 hod půjdeme s Eliashem ven. Nadšeně souhlasil. Ostatní chlapci šli hrát nohejbal. Eliash si na vodítku vedl velmi dobře, i když to bylo poprvé. Chvíli jsme chodili my za ním, chvíli on následoval nás. Adama jsem fotila, měl z toho radost. Adam i Eliash /vzhledem k horku/ se rychle unavili a sedli si spolu na zem. Eliash ležel – většinou v blízkosti Adama. Potom vzal Adam Eliashe na ruce a šel s ním na louku. Tam jsem začala na Adamovi pozorovat známky velké únavy a reakce v podobě převracení očí v sloup v intervalech, které se stále zkracovaly. Vzala jsem Adama i kocourka zpět do zařízení , Adama jsem poslala do pokoje na chvíli si odpočinout . Cca 10 metrový úsek zvládal s velkými potížemi, neustále se zastavovat a obracel oči v sloup. V pokoji si lehl. Po asi 10 minutách se šel najíst a dostal se zpět do normálu – situace bude 25.5.2005 zkonzultována s MUDr. Matýsem.

V podvečer jsme s Adamem prohlíželi nafocené snímky – byl nadšený, chtěl si je prohlížet znovu a znovu. Před mým odchodem z práce se Adam přišel rozloučit s Eliashem a ptal se, jestli přijde i zítra – slíbeno.

Doba kontaktu s kocourkem – 2 hodiny 35 minut

 

24.5.2005 – úterý /odpolední směna/

     Adam nemluvil o ničem jiném, než o vycházce s Eliashem. Kolem 14,45 jsme vyrazili – Adam vedl kocourka na vodítku. Dnes byl Eliash velmi dovádivý, šplhal po stromech do výšky cca 1,5m – pak seskakoval a hledal další stromy (břízy). Chvíli jsme se nechali vést Eliashem, chvíli šel on poslušně s námi. Na vodítko si zvyká – přestože je navíjecí, občas se rozběhne a pak dochází k záškubu. Adam si všiml dovádivé nálady Eliashe a když se kocourek rozběhl, Adam běžel s ním – prý , aby si zbytečně neublížil (jde o celkem výjimečnou věc – Adam nemá rád fyzický pohyb, cíleně se mu vyhýbá). Zpět do zařízení jsme se vrátili po 15,30 hod. Eliashe jsme nechali odpočinout a asi za hodinu (16,30) ťukal Adam, že by chtěl hladit kocourka. Svolila jsem a Adam jej hladil po bříšku a hlavičce a mohl na něm oči nechat. Eliash předl a obracel se střídavě na levý a pravý bok, občas si lehl i na záda a odhalil celé bříško. Doba trvání asi 20 minut, po hodině (17,50) přichází Adam znovu a situace se opakuje. Eliash je čilý a brouzdá po kanceláři a vymýšlí, co by provedl. Adam mu nabízí třepetalku – Eliash nechce, upoutala jej propiska. Chodí po stole, občas zajde za Adamem, nechá se pohladit, pak si lehá do křesla a znovu se nechá hladit.

Adam přišel ještě jednou kolem 20.hodiny a pronesl větu : „Kde je ten povaleč“? se záporným citovým zabarvením. Kocourek se stáhl do přepravky a nechtěl vylézt. Adam byl nešťastný, říkal, že netušil, že i takto může kocourkovi ublížit, chtěl ho z přepravky vytáhnout. Navrhla jsem Adamovi, aby přišel před 21. hodinou, že uvidíme, jak na tom Eliash je. Když Adam přišel, Eliash už byl v pohodě (těžko říct, zda jeho reakce byla náhodná či opravdu reagoval na barvu hlasu) a nechal se od Adama vymazlit.

Na další den jsme domluvili procházku s Eliashem kolem 10,30 – Adam nadšeně souhlasil.

Doba kontaktu s kocourkem – 1 hodina 45 minut

 

 

25.5.2005 – středa / denní směna/

Před 6,30 hod. už Adam čeká na chodbě na příchod Eliashe. Hned odjíždíme s jiným chlapcem na psychiatrii a Adam volá, že se těší, až se vrátím a půjde za Eliashem. Po návratu (8,30) bere kocourka na ruce, vydatně se s ním mazlí, Eliash drží a hlasitě přede. Toto trvá asi 5 minut. Pak prosím Adama, aby přinesl čistou vodu, ochotně souhlasí. Žije myšlenkou na 10,30 – půjde s Eliashem na procházku ven.

Eliash je extrémně mazlivý, neustále vyhledává místo na stole těsně v mé blízkosti, kde leží na boku a hlasitě přede. Pak si jde lehnout na okno.

Venku jsme 10,30 – 11,45, fotím Adama s Eliashem, tomu jde chůze na vodítku stále lépe. Po příchodu chce Adam hned vidět fotky – při prohlížení má zatajený dech. S kocourkem se loučí ve 14,00 a ujišťuje se, že zítra přijde zase.

Doba kontaktu s kocourkem – 1 hodina 15 minut

 

 

 

 

26.5.2005 – čtvrtek /odpolední směna/

Po příchodu do práce se dozvídám, že včera odpoledne měl Adam špatný den – byl verbálně agresivní vůči vychovateli, opět došlo k tykání a provokacím. Situace se ale uklidnila.

Dnes Adam lehce popichuje své okolí, na Eliashe se ale těší. Přinese mu čistou vodu, dá granule a pozoruje ho. Pak začne lehce podrážděně filosofovat, že kocour hodně jí, že bude tlustý, že nemá pohyb (chce uspíšit odchod ven?). Dělám, že neslyším a oznamuji Adamovi, že mám ještě práci a že si jej přeberu až venku v 15.00. Mlčky souhlasí. Když za ním přijdu ven, je evidentně špatně naladěn. Toto se projevuje i vůči kocourkovi – vede ho na vodítku, ale není tak citlivý jako jindy, 2x jej musím upozornit, aby mu nechal větší volnost. Pak si sedáme na trávu, Eliash si jde lehnout k Adamovi, chvíli se s ním pomazlí, pak jde ležet ke mně. Povídám si s Adamem – stále má tendenci být podrážděný. Eliash jde ke stromu, který obejde a nemůže se vrátit zpátky. Pobízím Adama, ať jej jde odmotat. Adam reaguje větou :“Chuj s ním“. Okamžitě se zvedám a jdu za Eliashem. Adam mě předejde, říká, že to tak nemyslel… Pak kocourka vymazlí a říká :“Ještě, že to neslyšel, ještě by ke mně ztratil důvěru“. Pak už se ke kocourkovi chová jako jiné dny.

V 16.00 přijela večeře, jdeme do budovy. Kocourka si přebírám. Vychovatel říká Adamovi, že by chlapcům mohl pomoc. Adam agresivně odmítá. Když se ho ostřeji zeptám, co se děje, že odmlouvá, odpoví nesmyslně. Posílám jej splnit úkol – poslechne a jde. Po jídle čeká na klubovně – vysvětluji mu, že mám práci a za hodinu si na něj udělám čas. Reaguje nevýrazně, ale souhlasně. Prosí o dovolení pomazlit se na chvíli s kocourkem – vyhovím mu.

V průběhu mého pobytu na skupině č.2 dochází k prudkému konfliktu mezi Adamem a Michaelem. Dle slov vychovatele situaci vyhrotil Michael – záměrně Adama provokoval, pak jej uhodil pěstí do tváře. Adam se psychicky sesypal, celý projev byl doprovázen srdcervoucím pláčem, přičemž nakumulovanou agresi Adam směroval na ping-pogový stůl (vychovatelé jej opravili). Vzala jsem Adama do kanceláře VV, kde se Adam asi po 10 minutách uklidnil a mírně uvolnil. Domluvili jsme se, že zachová klid, pokud jej něco rozčílí, bouchne si do zdi nebo podlahy. Adam byl velmi lítostivý, tekla mu krev z nosu, ale byl v pořádku.(nelze tvrdit, že krev z nosu byla důsledkem rány, krev se mu často samovolně spouští). Po cca 20 + 20 minut rozhovoru je stabilizován a odchází na skupinu.

Pak prosí o kontakt s Eliashem – dává na něj hlavu, hladí ho a „svěřuje“ se mu. Tiše mu říká, že jedině on je jeho jediný kamarád, že mu rozumí a že ho nezradí (využívá toho, že kocour „jej bere takového, jaký je“, vrněním a pokládáním packy na Adamovu skloněnou tvář si chlapce pro tento okamžik zcela získá. ) Adam odchází z kanceláře uvolněný a relaxovaný a šťastný.

Doba kontaktu s kocourkem – 1 hodina 30 minut

 

Celková doba felinoterapie za období 16.5. – 26.5. 2005   =   10 hodin 35 minut.

 

 

Vyhodnocení období 16.5. – 26.5.2005

    

Mezi Adamem a kocourkem vznikl přátelský vztah – kocourek Adamovi důvěřuje, Adam se k němu chová, až na drobné výjimky, velmi pěkně. Vzhledem k Adamově problémovému chování doprovázenému agresivitou, vzhledem k psychopaticky směrovanému vývoji jeho osobnosti a hebefrenní schizofrenii je možno konstatovat, že Adamův vztah a postoj ke kocourovi se pohybuje nad hranicí průměru, našel si v něm bytost, ke které může utéct a která jej neodmítá.

V době kontaktu Adama s kocourem lze jeho chování poměrně snadno korigovat, jde však o dočasnou záležitost, není to trvalá změna Adamova chování. Ví, že kdyby jakkoliv vůči kocourovi selhal, už mu nebude umožněn další kontakt.

Adamovo chování vůči pedagogickým pracovníkům je stále proměnlivé, občas používá tykání, občas má nevhodné připomínky, klackovité chování, ale v současné době je potlačena jeho fyzická agresivita. Zmiňované projevy jeho chování lze dle psychiatrické diagnózy přičíst hebefrenní schizofrenii (chování nepřiměřené situaci, kolísavé citové prožitky, necitlivost ke korektivním reakcím okolí, patologické uvažování, zrakové halucinace, plané, pseudofilosofické úvahy a jalové vtipkování, bizarní bludy).

 

Závěr a doporučení: felinoterapie a následný vhodně zvolený způsob zacházení je zatím nejúčinnějším řešením, jak se přiblížit k Adamově komplikované osobnosti. Kromě převozu na PL jsme zatím nenašli jiný prostředek, jak Adama uvést do klidu, potlačit jeho agresivitu a jak s ním alespoň trochu smysluplně pracovat. Tento způsob terapie není samozřejmě dlouhodobou zárukou Adamova zklidnění, spolu s vhodným, individuálním a korektivním přístupem však přispívá k lepšímu průběhu a zvládání pobytu. Je však třeba zmínit i skutečnost, že pro Adama jsou velmi zátěžové víkendy – vzhledem k tomu, že nesportuje, nemá žádné zájmy a musí dodržovat jiný režim než přes týden.

Je nutné přistupovat k Adamovi jako k psychicky nemocnému člověku a některé výkyvy jeho chování si nebrat osobně. Občasné tykání a oslovování příjmením nebo zkomoleninami a klackovité chování jsou jedním z projevů hebefrenní schizofrenie. Už z tohoto důvodu nelze k Adamovi zaujímat stejný postoj jako k ostatním zdravým chlapcům.

 

Zpracovala: Mgr. Hilbertová

27.5.2005

 

Poznámka : v průběhu jednotlivých terapií i mimo ně jsem za sledované období nezaznamenala ani jeden verbálně agresivní projev Adama vůči své osobě, Adam byl velmi slušný, i když v mé přítomnosti občas hrubým způsobem urážel ostatní pedagogický personál, ale dal se usměrnit. 30.5.2005 jsem musela nastoupit paragraf pro nemoc mého syna. Den na to byl Adam opět odvezen na psychiatrickou léčebnu pro nezvládání situace a tento stav trvá do současné doby.

 

————————————————————————————————-

 

 

Nezávislý chovatelský klub

Kontakt: NCHK, Havlíčkova 590/5, 293 01 Ml. Boleslav, e-mail: nchk@centrum.cz,

tel. 737/ 555 650

 

Výstava ušlechtilých koček NCHK, Mladá Boleslav 10. 4. 2005

  1. Toncar

 

Dne 10. 4. pořádal Nezávislý chovatelský klub Výstavu domácích a ušlechtilých koček v příjemném prostředí Kulturního střediska Svět v Mladé Boleslavi. Přestože účast vystavovatelů nebyla velká, byla tato skutečnost nahrazena „rodinným“ prostředím a pohodou, kterou bychom marně hledali na velkých výstavách. Výstavy se mohli zúčastnit i naši klienti z Domova důchodců v Mladé Boleslavi. Samozřejmě při posuzování „drželi palce“ těm „svým“ kočičkám – Peterovi Síh, ragdollovi seal colourpoint a Barunce ze Saxonu, „Dudě“, perské želvovinové tabby s bílou.

Velikou radost všem udělaly děti ze ZŠ Luštěnice pod vedením svých dvou učitelek a vedoucí chovatelského kroužku. Jejich´účast na výstavě byla součástí projektového vyučování. Ve středu před výstavou jsme pro děti uspořádali v základní škole přednášku o péči o kočku a seznámili je s Návštěvní službou. Na oplátku nám děti namalovaly krásné obrázky, z nichž ty nejlepší zdobí pokoje našich klientů v Domově důchodců. Kočky, které děti vlastnoručně vyrobily a přivezly, zvýšily počet posuzovaných zvířat. Bylo radostí vidět lásku, s jakou děti kočky vyráběly a jak byly na své výrobky hrdé.

Se svými kočkami si vyzkoušely, jaké je to být vystavovatelem i posuzovatelem. Po výroku „poroty“ se staly všechny jejich kočky kolektivním vítězem, získaly vítěznou kokardu a „kočičí“ dort pro vítěze.

I přes malý počet vystavených zvířat byla tato výstava velice příjemným setkáním majitelů a chovatelů koček, našich klientů z Domova důchodců v Mladé Boleslavi a dětí ze ZŠ Luštěnice

.   Velký dík tedy patří všem, kdo se podíleli na organizaci a přípravě celé akce a řediteli Kulturního střediska Svět Vítězslavu Houštěckému za poskytnutí krásného prostředí pro konání akce a vstřícnost .

 

Krátce

 

  1. 3. 2005 – byly ministerstvem vnitra schváleny nové, pozměněné Stanovy NCHK s návratem k původnímu druhu chovaných zvířat ( ušlechtilé kočky)

 

  1. 3. 2005 – byl ÚKOZem schválen Řád ochrany ušlechtilých koček Nezávislého chovatelského klubu při veřejném vystoupení, Návštěvní službě včetně zkoušek pro ni a svodu koček

 

  1. 3. 2005 byl ÚKOZem schválen Řád ochrany ušlechtilých koček při chovu

 

  1. – 18. 5. 2005 bylo provedeno označení zvířat pracujících v Návštěvní službě mikročipy a jejich zanesení do Národního registru majitelů zvířat

 

  1. 6. 2005 bylo Státní veterinární správou České republiky k žádosti NCHK o stanovení veterinárních podmínek pro Návštěvní službu sděleno,že SVS ČR stanovuje pouze veterinární podmínky pro svody zvířat, které jsou definovány v zákoně 166/1999 Sb. o veterinární péči § 3, odst. 1), písm. e). V případě Návštěvní služby se nejedná o svod ve smyslu tohoto zákona. Z rozhodnutí členské schůze NCHK tedy nadále zůstávají v platnosti veterinární podmínky platné pro pořádání výstav v ČR.

 

 

Milá návštěva

  1. Hypšová

 

V  květnu se zúčastnili Návštěvní služby v Domově důchodců v Mladé Boleslavi manželé Hilbertovi z Vratimova u Ostravy.

Přivezli s sebou svého kocourka ragdolla Eliashe. Paní Ladislava Hilbertová, chovatelka ragdollů a speciální pedagožka, se velmi zajímala o možnost využití ragdollů v práci s dětmi ve výchovném ústavu, kde pracuje. Ve svém průvodním mailu psala:

 

„Manželova maminka, která po smrti svého manžela zůstala sama, od nás dostala malou ragdollí slečnu. Dlouho jsme tento krok zvažovali, protože maminka má vztah spíše ke psům a je hodně temperamentní, ale nakonec jsme to riskli. Začátky byly rozpačité, dokonce to jednu dobu vypadalo, že nám ji vrátí. A dnes? Z kočičky je velká slečna, která se chová jako pejsek- neustále s maminkou komunikuje, spí s ní, vaří, dívá se na televizi. maminka na ni nedá dopustit, stále si s ní povídá a už by ji nikomu nedala.

   Před pár týdny jsme maminku museli odvést do nemocnice- vypadalo to špatně. nemluvila o ničem jiném než o své Bonynce, ať se o ni staráme, že má ráda šlehačku, že je třeba si s ní povídat a že nemůže být sama…:-)). Domů se vrátila po necelých 14-ti dnech a my jsme přesvědčeni, že hnací motor byla právě Bonny.“

                                                                                                        ( se svolením p. Hilbertové)

 

Pravidelná sobotní návštěva v Domově důchodců v Mladé Boleslavi se změnila v malý svátek, protože díky vzácné návštěvě nám byly otevřeny dveře i do prvního patra, k osmdesátiletým „bábinkám“, kterým kočičí návštěva udělala obrovskou radost. ( Od té doby za nimi chodíme každý druhý čtvrtek mimo „plán“).

Eliášek si spokojeně hrál, choval se naprosto spontánně a nebylo na něm vůbec znát, jak dlouhou cestu za sebou má a že se ocitl v cizím prostředí. Na první pohled bylo patrné, že spolu se „svou paničkou a páníčkem“ tvoří sehraný tým.

Naši „skalní“ klienti samozřejmě uvítali rozšíření počtu návštěvníků dvounohých i čtyřnohých. Eliáškova hravost je okouzila. Přeci jen poněkud rozšafnější pětiletá peršanka Dudynka a dospělák Péťa nemohli „mladíkovi“ Eliáškovi svou čilostí konkurovat. A popravdě- ani o to nestáli. Hověli si na klínech svých sobotních páníčků a nechali se drbat, hladit a muchlovat na tisíc způsobů.

Po zkončení návštěvy, velmi krásné a jistě milé pro všechny zúčastněné, jsme se ještě sešli na pár slov o Návštěvní službě, předali si dostupné materiály o zooterapii a ochutnali exotické kuřátko paní Beránkové.

Nyní již paní Hilbertová bere Eliáška s sebou do ústavu. Působení Eliáška na některé děti je obdivuhodné.

Jsme velmi rádi, že naše zkušenosti z Návštěvní služby mohly pomoci. A ještě raději, že je zase o jednoho ragdolla víc, který působí v této oblasti.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *