Informační věstník zooterapie 2/2006

Dolphin Assisted Therapy

 

Počátek programu Terapie za pomocí delfínů lze vysledovat zpětně do Východní Evropy. Byl vyvinut v roce 1986 v někdejším Sovětském Svazu, ve Státním Oceanáriu Ukrajiny v Sevastopolu na Krymu. Jeho autorkou je Dr. Ludmila Lukina a její výzkumný tým.

Tento tým složený se z profesionálních zdravotníků s průměrnými 15-ti letými zkušenostmi s prácí s delfíny a dětmi, byl schopen vytvořit metodologii, teoretický základ a jeho praktickou aplikaci programu navrženého pro děti trpící řadou chorob včetně autismu ve věku od 2 do 13 let.

Existuje již i program pro dospělé s různými chorobami nebo potřebou lékařské či psychologické péče.

Terapie za pomoci delfínů není zázrak. Zaručeným výsledkem je však pocit radosti a harmonie během léčebných sezení u dětí, jejich rodičů a terapeutického týmu. Kontakt s nejpřátelštějšími stvořeními moře a terapeutická sezení jsou pacienty chápány jako hra. Avšak právě tento kontakt je velmi důležitou částí terapeutických sezení.

 

  1. A. T. pomáhá pacientům s mozkovou obrnou, zadrháváním v řeči (koktavostí) a specializovaných fobiích. Dále pomáhá při chronické únavě, emocionálním stressu, depresi, neurasthenii. Hlavním očekávaným efektem je zlepšení zdravotní kondice. U dětí trpících mozkovou obrnou je očekávaným efektem zvýšení aktivity a schopnosti adaptace. Je užíván i u autistických dětí. Jedním z dalších efdektů D.A.T. je i posílení sebevědomí pacientů a posílení jejich sociálního postavení.

 

Ve výběru pacientů pro terapii za pomoci delfínů je brán zřetel na možné kontranindikace spojené s dosud užívanou léčebnou metodou a náchylností k epileptickým záchvatům.

Během utváření programu terapie za pomoci delfínů je důležité počítat s tím, že:

  • léčebný efekt delfínů je společně realizován skrze optimální souhru celého týmu doktor-trenér-delfín-pacient
  • proces terapie za pomoci delfínů může obsahovat etapy psychologické přípravy pacientů, kontakt z delfínem z břehu a ve vodě, relaxační procedury po kontaktu pacienta s delfínem a podpůrnou psychoterapii, včetně rodinné terapie, po ukončení sezení zahrnuje přímý kontakt s delfínem
  • optimální délka trvání přímého kontaktu mezi pacientem a delfínem je 15 – 20 minut jednou denně v období 7 – 10 dnů.

 

Lze říci, že D.A.T. pomáhá tam, kde dochází k určitému narušení nejen po fyzické, ale též, a to zejména, po psychické stránce. D. A. T. velmi silně je ovlivňuje emocionální složku osobnosti.

Více informací lze nalézt na : http://www.dolphinassistedtherapy.com/ 

Therapy Dogs International

 

Kevin tráví několik hodin týdně navštěvováním pacientů se schizofrenií v severní části státu New York. Jeho pozitivní vystupování a přátelská povaha přinášejí radost každému, s nímž se setká. Mnozí pokládají Kevina za společníka. Je dobrý posluchač, nesoudí a poskytuje neomezenou podporu, nežádajíc nic, kromě občasného podrbání za ušima. Kalvin, rottweiler, je terapeutický pes náležející k Therapy Dogs International (TDI), dobrovolnické organizaci poskytující kvalitní psovody a psy pro návštěvy v řadě institucí a individuálních terapeutických sezení, včetně programů pro lidi s těžkými mentálními chorobami.

 

Theraphy Dogs International je jednou z nejstarších organizací svého druhu v USA. Její vedení sídlí ve Flanders, ve státě New Jersey . Sdružuje průměrně 14 000 psů a 12 000 psovodů z USA a Kanady. Psi musí být nejméně 1 rok staří. Musí projít přísnými testovacími podmínkami včetně zkoušek poslušnosti, chování a povahy. TDI nabízí účast svých psů na různých formách léčení bezplatně.

TDI poskytuje své služby již více než 25 let, ale mnozí profesionálové zabývající se léčbou duševních onemocnění si až nyní začali všímat prospěchu, který přináší terapie za pomoci a podpory zvířat. V nedávných studiích terapeuté pozorovali, že společnost psů může snižovat úzkost a strach u pacientů se schizofrenií a vytváří uvolněnější prostředí během léčby. Sandra Barker , Ph.D., vedoucí Střediska pro vztahy lidí a zvířat (Center of Human-Animal Interaction) na Virginia Commonwealth University, prohlásila: „Pět minut se psem je rovno 20 minutám odpočinku a pouze 15 minut se psem redukuje pacientův strach při léčbě duševních onemocnění u 37 %. (Barker, S.B. and Dawson , K.S. (June 1998). The Effects of Animal-Assisted Therapy on Anxiety Ratings of Hospitalized Psychiatric Patients. Psychiatric Services, 49, 797 – 801).

 

David Servan-Schreiber, M.D., Ph. D. , z University of Pitsburgh Medical Center předepisoval kontakt s domácími mazlíčky jako přídavek k medikaci mnoho let. Je přesvědčen, že toto spojení –medicíny a společnosti domácích mazlíčků- poskytuje pozoruhodné výsledky. Ve své knize „Instinct to Heal“ (Instinkt k léčení) píše :“Myšlenka, že milující vztah je sám o sobě psychologickým léčivým prostředkem srovnatelným s podáváním léků, je založena na solidním vědeckém základu- ale prostě ještě nebyla brána v potaz ve zdravotnických zařízeních.“

 

Spojit se s TDI je jednoduché. Mnoho velkých měst a městeček má své organizace TDI nebo sesterské organizace, které poskytují bezplatné služby. Je-li to nezbytné, tým psovod-pes, který vlastní licenci, může navštívit pacienta v jeho domově. Všechny týmy s licencí jsou pojištěné u TDI, když pracují jako dobrovolníci ( na rozdíl od placených profesionálů, kteří nejsou krytí pojištěneckou politikou TDI, když užívají své psy v práci). Je také možné kontaktovat veterináře, psí školy poslušnosti, které uvědomí příslušné týmy TDI. Zapojení do návštěvního programu je zároveň také možností pro dobrovolníky, jak se zapojit do smysluplné činnosti spolu se svým mazlíčkem. Nanette Winter, členka vedení TDI, nazývá tuto možnost zapojení dobrovolníků a jejich mazlíčků „vítěznou situací“ pro každého.

Více informací lze nalézt na : http://www.reintegration.com/professional/standard/pettherapy.asp

Capital Area Animal Welfare Society

Capital Area Animal Welfare Society (CAAWS) je soukromá , nezisková organizace věnující se prevenci utrpení zvířat a jejich přemnožení. Její základní funkcí je umisťování zvířat do stálých, zodpovědných, milujících domovů a tvorba vzdělávacích programů a oběžníků pro veřejnost ve snaze snížit problém přemnožení zvířat.

CAAWS propaguje na kastrace zvířat a poskytuje na ně slevové poukazy. Tato organizace se také zabývá návštěvní službou a provádí návštěvy v domovech důchodců a sanatoriích pro seniory.

Organizace nedostává dotace od vlády a je sponzorována ze soukromých příspěvků. Dobrovolníci sdružení v CAAWS pracují bezplatně a veškeré získané prostředky od sponzorů jsou věnovány na péči o zvířata. Hlavní finanční příjmy plynou z dobročinných sbírek u příležitosti slavnostní přehlídky psu Krewe of Mutts, která se koná na jaře a vánočních pohlednic „Santa Paws“ (Santova tlapka).

 

Nezávislý chovatelský klub

 

 

Zkušenosti s umístěním zvířat

 

V Informačním Věstníku zooterapie 2/2005 byl uveřejněn článek o prvních zkušenostech s umístěním kotěte ragdolla do rodiny s postiženým chlapcem*.

K umístění kotěte Sarah Síh, RAG f 33 do nové rodiny s chlapcem trpícím DMO, došlo koncem října 2004. Rozhodli jsme se prověřit zkušenosti Mgr. E. Reisause s umísťováním jeho vlastních koťat do rodin klientů, kterým přítomnost koček prospívala.

První zkušenosti byly velmi dobré. Chlapec Radimek si s kočičkou hrál a zvířátko ho aktivizovalo. Také vztahy ostatních členů rodiny ke kočičce byly velmi přátelské.

Problémy nastaly v době, kdy kočička začala dospívat. Protože nebyla vykastrována ( v době předání takový zákrok vzhledem k věku nepřicházel v úvahu a ragdoll je velice vzácné a málopočetné plemeno), dostavovala se velmi častá říje. Radimova maminka mě požádala o hormonální přípravek na oddálení říje. Jedná se o preparát hojně používaný chovateli, nebyly popsány vedlejší účinky. Ví se však, že je-li podáván kočce ještě v době laktace, může způsobit zduření mléčné žlázy u sajících koťat- kočiček.

Bohužel, tento přípravek způsobil silné zduření mléčné žlázy s otokem takového rozsahu, že kočička byla po třech měsících od jeho podání na žádost svých nových majitelů veterinárním lékařem bezbolestně utracena. Veterinární lékař vyslovil podezření na rakovinu mléčné žlázy, ale protože Sářini majitelé zatím neposlali NCHK veterinární zprávu a nebyla provedena pitva, nelze přijmout toto ústní sdělení jako směrodatné. Tím spíš, že mezi předky a příbuznými Sarah se tato nemoc nikdy neobjevila. Objevilo se však zduření mléčné žlázy bez podání jakéhokoliv preparátu u její matky Naomi Síh (Barčy), RAG n 33, v době její první březosti. Při dalších obdobích březosti se však již problém neopakoval.

 

Je to velmi smutný konec prvního pokusu o umístění kotěte do rodiny s postiženým dítětem. Pro nás, chovatele, vyplývá z tohoto případu velké poučení. Domnívám se, že by pro případ darování zvířete určeného k terapeutickým účelům, měla být vypracována jasná metodika. K úvaze o jednotlivých bodech takové metodiky uvádím pár poznámek:

 

  • Nový majitel zvířete by měl mít dostatečné znalosti o chovu daného druhu zvířete, mělo by být provedeno i zaškolení nového majitele do péče o daný druh zvířete se závěrečnou zkouškou
  • vzdálenost mezi novou rodinou a dárcovskou chovnou stanicí by měla být taková, aby bylo možné v případě potřeby na dané místo zajet, pomoci radou, nebo odvozem na specializovanější veterinární pracoviště
  • zvířata by měla být předávána zásadně oproti smlouvě a v takovém věku, kdy je již možná kastrace, nebo ji ve smlouvě podmínit
  • je nutné sledování zdravotního stavu všech zvířat nejen v chovu, ale i v Návštěvní službě z hlediska možnosti přenosu genetických vloh ( zde se jednalo o genetickou vlohu zděděnou po matce kotěte) a jejich zápis do karet zvířete

 

Bohužel, i umístění kotěte Rebecca Síh, SIB f 33,něvskoj maskaradnoj ( sibiřské kočky s odznaky) do rodiny terapeuta*, který pracuje se psy, nepřineslo očekávaný výsledek. Kočička, která byla zacvičována do Návštěvní služby v Domově důchodců Modrý Kámen v Mnichově Hradišti a v Domově důchodců v Mladé Boleslavi od kotěcího věku, se účastnila AAA v cílovém zařízení pouze několikrát. V období dospívání se u kočičky projevilo značkování psích pelíšků – patrně protestní akce. Přesto, že jsme terapeutovi nabízeli, že si kočičku vezmeme zpět, ponechal si ji. Toto umístění skončilo tragickým úmrtím, kdy kočičce velmi vzácného plemene byl ponechán volný výběh a porazilo ji auto. Všichni její předci i sestry dosahují vynikajících výstavních i chovných úspěchů.

 

Není mým záměrem prohlubovat beztak již dost pesimistické výsledky umístění prvních dvou koťat do nových rodin. Přestože těmto dvěma kočičkám již pomoci nemůžeme, můžeme tak učinit u jiných zvířat (pochopitelně nejen koček) již uvedeným vypracováním metodiky a zejména striktním prosazováním jejích bodů s ohledem nejen na klienta, ale stejnou měrou i s ohledem na zájem a blaho zvířete. Zcela jistě je namístě i úvaha, zdali je správné takové zvířátko darovat, či doufat, že určitá cena se může stát zárukou, že k podobným věcem v budoucnosti nedojde ….Nebo zdali od této praxe zcela ustoupit.

                                                                                                                        

* Jména nových majitelů neuvádím z toho důvodu, že článek je určen k podání informace o osudech umístěných zvířat, nikoliv k napadání či kritice jejich nových majitelů.

                                                                                                                     ( D. Hypšová)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *