Dobrovolnice ze Skotnice dnes o Vás píše

Na začátek malé představení o někom, kdo sice ve sdružení není. Jsem Blanka Hoffmannová a jsem dobrovolnice zbrusu nová. Canisterapeutem bych chtěla být, ale můj pes není a nebude fit. A teď dost už rýmování, chtěla bych napsat o určitém dění. Den pejsků téma mé, 23. října 2008 v Pržně konané.

Tato akce proběhla v ústavu Náš svět v Pržně . A to jako program projektu ,,Vzájemný svět“, který je zaměřen na různé terapie. Autor projektu je zařízení Náš svět Pržno a partnery projektu jsou ZŠ TGM Frýdlant nad Ostravicí, ZŠ a MŠ Pržno a o.s.Podané ruce.

Akce dne 23.10. 2008 se zúčastnili obyvatelé zařízení a to jak z Pržna tak i z jejich pobočky na ul. Anenská Místek a také děti ze Základní školy v Pržně a Frýdlantu n. Ostravicí. O program se postaraly členky sdružení Podané Ruce – paní Irina Tkačová a její fena zlatého retrivra Anneta, paní Jiřina Žerníčková a dalmatinka Kessi a předsedkyně o.s.Podané ruce paní Helena Fejkusová s labradorkou Jenny a shih- tzu Tínou. Po celou dobu hudební doprovod zajišťovala paní Monika Kovalová.

A co bylo na programu? Nejdříve krátké představení každého canisterapeutického týmu. Byly připraveny různé hry. Zúčastnili se jich jak klienti ústavu, tak děti ze ZŠ. Jednalo se například o vytvoření překážek pomocí klientů a dětí, přes které feny přeskakovaly. Také aportování, probíhání přes tunel, promenáda, přeskakování překážek (kruhu nebo natáhlého vodítka, kde společně s fenami přeskakovali i děti a klienti) a také polohování všech fen najednou. Na třech fenách spočinuly hlavy dětí a klientů. Pohled to byl nádherný. Ti, kteří zrovna nepracovali s fenami, mohli u připravených stolů vymalovávat připravené obrázky s psí motivací. A ti, kteří ani pracovat nemohli, byli ve společnosti Tíny, která spočinula na klíně vozíčkářů. Celou akci ukončila promenáda všech a malá diskotéka.

Atmosféra této akce byla skvělá. Všichni se zapojovali do her a byli velice aktivní. Samozřejmě musíme pochválit všechny fenky a jejich paničky. I když pro ně je největším poděkováním úsměvy a další projevy kladných emocí zúčastněných.

Z této akce jsme všichni odcházeli s dobrým pocitem na srdci.

Tento mini článek bych ukončila mým veršem:

„ Když vidím a hladím němou tvář,

je mi dobře.

-zas a zas,….

 

Snad mluvím i za ty, kteří nám nemohou sdělit, co prožívají a jak se cítí.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *