Arte- a muzikoterapie ve spojení s canisterapii

Myslím si, že v budoucnu se canisterapie rozšíří natolik, že se v ústavních zařízeních bude používat ve stejné míře jako např. arteterapie či muzikoterapie. Ráda bych se o těchto dvou terapiích více zmínila, poněvadž se s canisterapií podle mého názoru výborně doplňují, zvláště pak arteterapie.

 Arteterapie

Ukázalo se, že dětská kresba je jedním z nejvhodnějším přístupů k poznání osobnosti dítěte. Rodiče navštíví psychologa nebo lékaře, protože dítě se špatně učí, je nesoustředěné, pomočuje se nebo je celkově těžko zvladatelné. Davido[1] uvádí, že podávají jen povrchní obraz vlastního dítěte. Právě kresbou ale může dítě sdělit, jak se cítí, co prožívá a jak vidí své okolí.

Pokud dáme za úkol např. dítěti z dětského domova nakreslit dům, často v kresbě chybí dveře a okna nebo jsou malé a je jich málo. Dávají tak najevo,     že mají problémy v komunikaci s okolím a jsou uzavřené. Zajímavé je zobrazení psa, na kterého je možno nahlížet různými způsoby. Pes je věrný svému pánovi,   ale také často bývá na vodítku, což znamená, že jeho samostatnost a nezávislost jsou relativní. Můžeme psu závidět pohlazení, jež mu ostatní věnují, ale je také možné s ním špatně zacházet, aniž by se stavěl na odpor. Uvádí se, že námět psa nebo kočky se často vyskytuje u malých dětí, které se rády mazlí, po 10. roce věku naznačuje citové problémy.

Langmeier[2] definuje dětskou kresbu jako prostředek nabízený dítěti k vyjádření vlastního vidění světa, vlastních citů a blízkých lidských vztahů nebo také k jejich ventilaci či symbolické proměně. Podobnou úlohu může mít také tvoření z plastického nebo jinak tvárného materiálu jako např. z hlíny, písku, vody apod.

Spojení canisterapie a arteterapie považuji za velmi vhodné. Pes představuje pro děti vděčný námět pro výtvarné vyjádření. Lze kresliti podle živé předlohy. Také z pohledu potřeb psa je tato činnost vhodná. Jestliže totiž pes začíná jevit známky únavy při provádění canisterapie, je to forma terapie, která mu poskytne čas si odpočinout.

 Muzikoterapie

Muzikoterapie[3] je definována takto: „Psychoterapeutická technika, která navozuje pomocí hudby zážitky, které pacienta nebo klienta přelaďují do lepšího stavu, využívána též k odkrývání pacientova či klientova nevědomí. Je používáva především u léčby neuróz, řidčeji u psychóz, po odeznění a odléčení akutního stavu.“

Muzikoterapie využívá hudby, rytmu, zvuků, tónu, zpěvu, případně i navazuje na výtvarnou tvorbu. Léčebnou metodou není jen hudbu vytvářet a podílet se na ní, ale může jít i o poslouchání a samotné vnímání. Muzikoterapie využívá verbální i neverbální prostředky. Hudba může působit relaxačně, dráždivě, či stimulovat energii. V neposlední řadě je hudba, rytmus a zvuky prostředkem vzájemné komunikace.

Také tento druh terapie lze úspěšně spojit s canisterapií. V případě, že canisterapie má být prostředkem k uklidnění a uvolnění, pomáhá vytvářet hudba příjemnou atmosféru. Znám také případ velmi hyperaktivní dívky, která neustále vyžadovala přítomnost a pozornost své matky. Jen při hlazení psa se zklidnila, čehož bylo využito. Vždy, když se se psem mazlila, byla ji puštěna hudba ze známého dětského pořadu. Výsledkem byla skutečnost, že ke zlidnění docházelo při této hudbě i bez přítomnosti živého psa, neboť ten byl nahrazen psem plyšovým.

Jak sami vidíme, arteterapie a muzikoterapie je vhodným doplněním či dokonce součástí canisterapie. Tyto terapie mohou být použity na počátku canisterapie při navazování kontaktu, ale také mohou zvyšovat její účinnost.

Hedvika Horáková, DiS.

[1] Srov.: Davido, R.: Kresba jako nástroj poznání dítěte. 1. vydání, Portál, Praha, 2001, ISBN 80-7178-449-4, str. 18-44.

[2] Srov.: Langmeier, J. a kol.: Dětská psychoterapie. Druhé, rozšířené a přepracované vydání, Portál, Praha, 2000, ISBN 80-7178-381-1, str. 62.

[3] Hartl, P., Hartlová, H.: Psychologický slovník. 1. vydání, Portál, Praha, 2000, ISBN 80-7178-303-X, str. 331.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *